Thom Artway: „Rád bych ukázal, že nejsem jen rozjuchaný“

Po úspěchu singlu I Have No Inspiration, u kterého málokdo tušil, že za ním stojí Čech, přišel Thom Artway s prvním albem Hedgehog. Kdo čeká atmosféru a náladu první vlaštovky, bude překvapen, protože tento mladý písničkář se cítí spíš v baladách, ačkoliv jen o nich jeho nahrávka není.

30. září ti vyšla debutová deska, její vydání jsi ale avizoval už na jaře. Proč došlo k časovému posunu?

S kapelou jsme mysleli, že to všechno stihneme nahrát v zimě, bohužel se to nepodařilo, materiál na to nebyl nachystaný. Takže jsme zvolnili, ostatně nebyl důvod spěchat.

Netlačil vás deadline?

Nikdo mi žádný nedal, za což jsem rád, i když občas je to dobré, protože nejlepší inspirace je, jak říká rád Vlasta Redl – termín a utracená záloha.

Tvůj první singl I Have No Inspiration je už rok a půl starý. Věděl jsi v době jeho vydání, že chceš stvořit desku?

Už v roce 2013 jsem vydal EPčko Still Standing in the Unknown o třech věcech a od té doby jsem si tak skládal, ale věděl jsem, že to chci uzavřít deskou, aby všechno dávalo smysl. Jsem deskový typ. U kapel mě baví singly, na jejichž základě si pak chci poslechnout album.

Máš některé věci z EP i na debutu?

Jsou na něm dvě věci z EP, Sun is Colder a My Heart Won’t Bleed, které jsem přehrál a změnil. U Sun is Colder, která je pomalá, jsme hráli na koncertě naši verzi, kdy ji zpívali s námi lidi, čímž jsme trošku změnili gradaci. Chtěli jsme to na to cédéčko přenést, takže jsme ji upravili a od poloviny do konce zní jinak. Druhou píseň jsme přehráli na kvalitnějších nástrojích.

promo2-by-andy_owl

Jak dlouho jsi sbíral materiál na desku?

Za poslední půlrok jsme napsal tak dvě věci (smích). Hodně jsem si skládal do šuplíku, ale když jsem vydal I Have No Inspiration, tak jsem ještě moc věcí napsaných neměl. Možná tak pět, přičemž na desce jich je jedenáct.

Tvůj druhý singl Blind Man už neměl tak výrazný úspěch.

Neměl, protože s I Have No Inspiration se mi podařilo něco, co se člověku možná už nepodaří. Co si budeme říkat, nikdy není jednoduché udělat druhý singl, zvlášť potom, co se povedl ten první. Nicméně s Blind Man jsem spokojený, i když samozřejmě není tak hitový ani chytlavý jak moje první věc.

Nepociťuješ na koncertech, že každý čeká jen na tu notoricky známou píseň, kterou ses dostal do povědomí?

Jak kde, podle toho, kde hraju. Na akcích pro mladé lidi to nemám jednoduché. Zpívám anglicky, mám jednu známou písničku a zbytek pomalý, písničkářský. Jednodušší je to na festivalech, kde lidi jdou přímo za žánrem. Na Colours of Ostrava to bylo super, tam jsem se cítil dobře. Přišlo na mě dost lidí. což mě překvapilo. Vnímám to tak, že stojím trošku na hraně – I Have No Inspiration je spíš mainstream, písnička s Markétou Irglovou, kterou mám na albu, nikoliv. Ale to balancování mě baví, i když samozřejmě člověk se nezavděčí každému.

Desku jsi nahrával s kapelou. Jak to máš s koncerty? Vystupuješ sám, nebo s dalšími muzikanty?

Vystupuju sám, ale když můžu, tak i s kapelou. Na větších pódiích se cítím líp s kluky za zády. Když hraje člověk sám ty anglické věci na velkém pódiu, není to mnohdy jednoduché. Sám s kytarou se cítím dobře v menším prostoru, kde nikdo ani nemukne, to je pak jednodušší, ale zároveň složitější v tom, že zpívám anglicky.

Proč sis vlastně angličtinu zvolil?

Když jsem začal v šestnácti pořádně poslouchat hudbu a učit se na kytaru, jednalo se o devadesát pět procent anglických věcí a minimum českých a to ve mně zůstalo. Snažil jsem se zpívat jako originál, až jsem úplně zapomněl zpívat česky. Zůstal mi i anglický akcent, kterého se nemůžu zbavit. Což je asi v pořádku, člověk nemůže chtít všechno. Barva hlasu, když zpívám anglicky, je jiná, než když zpívám česky, taková příjemnější. Taky není úplně jednoduché napsat písničku v češtině, co si budeme povídat. Když člověk napíše blbý text v angličtině, tak to mnohdy projde, ale čeština ti to neodpustí.

Máš nějaké české texty?

Mám, v šuplíku. Nebráním se jim, čeština je krásný jazyk. Kdo umí napsat písničku v češtině a k tomu krásně zpívat, to je pak výhra. Já si na to teď netroufám a ani na to nemyslím.

Zmínil ses o písni s Markétou Irglovou. Na desce máš i jiné zajímavé hosty. Můžeš nějak odůvodnit, proč sis je vybral?

Markéta Irglová mi hostuje na Time to Think it Over, která je pomalá, ostatně jako většina mých písniček, a když jsem ji hrál, říkal jsem si: „To je duet, to by bylo dobré, kdyby někdo zpíval se mnou.“ Markétu poslouchám od filmu Once, který miluju a hodně mě inspiroval. Říkal jsem si, že bych byl moc rád, kdyby si zazpívala se mnou právě ona, tak jsem jí napsal a ona mi odepsala, že jo, že je to pěkná věc a že si ji se mnou ráda zazpívá. Co se týče dalších hostů, producent Lukáš Chromek mi na album jako boss nahrál kytary, Terezie Kovalová zase hraje na violoncello. Míša Charvátová – Maella, zpívá ve dvou písničkách, protože má krásný, v Česku nevídaný hlas a super angličtinu. Potkal jsem ji na ulici tři roky zpátky, možná mi tam dokonce hodila nějakou tu dvacku (smích). Říkala, že zpívá taky, že si někdy můžeme zazpívat. Pár měsíců poté jsme nazpívali cover To Love Somebody od Bee Gees, hlasově nám to sedlo. A já jsem věděl, že pokud budu dělat desku, tak Míšu tam chci a budu mít.

Většina tvých skladeb je v pomalejším tempu. Skládáš tak automaticky? Nebo se snažíš o rychlejší věc, která nakonec skončí jako balada?

Ano, tak to většinou bývá. Že bych psal pomalou věc a napsal rychlejší, je výjimečné. Ale ty pomalé písničky mě dělají šťastným a příjemně naladěným a to i na koncertech. Neříkám, že kdybych si měl dneska sednout a zítra mít hotovou rychlejší písničku, že by to nešlo, ale už by to bylo nucené. Když mám problém, tak se z něj vypíšu, takže je to většinou pomalé. Radostný problém není, kéž by byl (smích).

promo5-by-martin_drahonovsky

S kytarou jsi toho hodně procestoval. Jak tě napadlo vyjet za hranice?

První takový výlet do zahraničí jsem podnikl do Austrálie. Tenkrát jsem moc nevěděl, co dělat nebo do čeho píchnout. Hrál jsem u Lennonovy zdi a přišla tam za mnou skupinka Australanů, která mě pozvala na pivo do hospody. Získal jsem tam kontakt na jednoho Inda, který žije v Austrálii, tak jsem se zeptal, jestli bych u něj nemohl bydlet. Bylo úplně neuvěřitelné, jak jsme se skamarádili, strávil jsem tam krásný půlrok života. Nic moc jsem neřešil, všechno jsem měl tak nějak na háku (smích). Zpíval jsem na ulici, pil jsem kafe a nic moc nedělal. Podíval jsem se do různých míst a potkal tam další zajímavé lidi, kteří mě bavili. Takže to byl výlet, který se fakt vyplatil.

Lze říci, že jsi většinu důležitých kontaktů získal právě díky buskingu?

Je to tak. Třeba tu Míšu Charvátovou bych nikdy nepoznal, kdybych nehrál na ulici. Do Austrálie bych nejel, kdybych nepotkal tu skupinku a neřekl si: „V zimě je tam teplo, tak jedu“ (smích). A tak to má být. Myslím si, že to je ta cesta. Je to víc obohacující, než se na někoho spoléhat.

Hraješ ještě v Praze na ulici? Svazuje tě nějak vyhláška, která busking omezuje?

V Praze je to tak, že asi v roce 2012 byl busking úplně povolen až na nějaké zásadní ulice v centru. Pak to zase zregulovali a teď dosáhli toho, že např. od dvanácti do jedné se může hrát na Malé Straně, ale ve stejné době musí být na druhém břehu Vltavy klid. Takže to nemá logiku a místo regulace je to spíš likvidace buskingu. Já sice stejně nehraju víc než hodinu, ale je mi to blbé vůči ostatním buskerům, co přijedou ze zahraničí. Ale furt se smí hrát, což je fajn. Když nemám moc koncertů, tak hraju v hlavním městě třeba třikrát do týdne.

Kromě buskování tě teď čeká první větší turné.

Pojedu na tour k desce s duem Light & Love. Začínáme 14. října a končíme 4. prosince. Je to taková první zkušenost, samostatné turné… jsem na to zvědavý. S kluky jsme kamarádi, já mám rád jejich hudbu a oni tu moji. Ty desky jsou ale jiné. Já jsem už jejich album slyšel, je ryze popové, producentsky dotažené. To moje zase více písničkářské.

Chystáš už další singl?

Teď jsem nahrával klip k písničce Conformity, kterou jsem nazpíval právě s Míšou Charvátovou. Je to opět pomalá, smutná věc. Rád bych ukázal, že nejsem jenom takový rozjuchaný jak v I Have No Inspiration, aby s tím lidi počítali, když už by chtěli na můj koncert jít. Což si myslím, že je správný směr. Pak mám v záloze ještě jednu veselou věc, která je potenciálním singlem. Na desce je víc rychlých věcí, asi pět, to se zase nebojte, že si poslechnete jen pomalé. Uvidíme, jak ji lidi přijmou.

Text: Šárka Blahoňovská

Foto: Andy Owl (2x) a Martin Drahonovský

publikováno se svolením magazínu helpmusic.cz

Komentáře

Žádné komentáře.

Buďte první s vašim komentářem!

Přezdívka:

Email:

Homepage:

Váš komentář:

Přidat komentář

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.