Ostrava v plamenech

11 Srpen, 2017 Fotoreporty
Ostrava v plamenech

První srpnovou sobotu jsem se vydal do Ostravy, kde se v bývalém areálu vysokých pecí ve Vítkovicích konal již 4. ročník festivalu „Ostrava v plamenech“. Stejně, jako předešlé ročníky, program sliboval skvělé kapely a jelikož jsem na tento festival vydal poprvé (nikdy před tím mi to z důvodu pracovních povinností nevycházelo), byl jsem plný očekávání. Možná i proto, že jsem díky Radimu Pařízkovi získal akreditaci, což byla na větším festivalu rovněž má premiéra. Byl jsem docela natěšený, protože role headlinera se zhostili švédští Arch Enemy, což věštilo parádní podívanou a to nejen díky jejich velice atraktivní zpěvačce. Nakonec…Arch Enemy se mi líbí už hodně dlouho, ještě z dob, kdy za mikrofonem stála (?) neméně atraktivní Angela Gossow.

První dvě kapely, znojemské X-Core a polské Crystal Viper jsem bohužel nestihl (opět z časových důvodů, vyplývajících z mého zaměstnání), ale na třetí kapelu v pořadí, což byli kluci od nás z Hranic, jejichž hvězda stoupá na českém rockovém nebi výš a výš a nejde o nikoho jiného, nežli o skupinu Traktor, už jsem se dostavil včas. Traktor předvedl dobrý výkon, jako ostatně vždy, co jsem je viděl a vzhledem k tomu, jaké panovalo pekelné vedro, zaslouží za svůj výkon obdiv nejen oni, ale i všichni ostatní účinkující. A diváci samozřejmě také. Sešlo se jich opravdu hodně a vytvořili všem kapelám parádní atmosféru. Po Traktoru na pódium naběhli Melechesh, kteří dojeli zahrát až z Izraele. Dost dálka, ale kapela z ještě větší dálky nás čekala večer. Melechesh jsem viděl loni na MoR, tam zase pro změnu pršelo, na což jsme na autogramiádě vzpomněli s Ashmedim. Po Melechesh přišla na řadu třetí a zároveň poslední domácí kapela, i když s dvěma cizinci v sestavě, což ale nebylo vůbec na škodu, protože se jedná o zkušené a slavné matadory. Na kytaru se představil Roland Grapow (exHelloween, Masterplan) a  za bicí soupravu usedl snad ještě populárnější Mike Terrana (exRage), který během koncertu předvedl asi desetiminutové sólo na bicí a sklidil obrovský aplaus.

Ale to už se všechno chystalo na vyvrcholení večera. Jako první přišel na řadu host z Dálného Východu, legendární Loudness z Japonska. Tato kapela byla velice populární v 80tých letech minulého století a v žádném případě nic ze svého umu neztratila. Chlapům to prostě hrálo, jak zamlada.

No…a po asi půlhodinové pauze se rozezněly tóny skladby ACDC Thunderstruck a po jejím doznění na pódium vtrhli jak uragán Arch Enemy. Rozběhla se úžasná show, charismatická Alissa White-Gluz uváděla publikum do varu, celá kapela šlapala, jak perfektně namazaný stroj. Po jedné a půl hodině koncert skončil a divákům zbývala na poslech a podívano už jen jediná kapela a tou byli též švédští Civil War, kteří předvedli klasický severský power metal (jak by ne, když kapela vznikla z „odejitých“ členů legendárních Sabaton). Můj názor je, že letošní ročník se hodně povedl a organizátoři si sami nasadili laťku hodně vysoko a my jen můžeme spekulovat, jakými jmény nás překvapí při zveřejnění potvrzených kapel na příští ročník.

Festival, jako takový mě mile překvapil, je zasazen do krásného areálu, snad je to počasí…nemuselo být takové vedro. Ale pořád lepší, než kdyby pršelo, že?

Tak se mějte a zas někdy příště…

 

Ladislav Šikl

Michal Hrůza: Nechci se stydět za to, co se snažím písničkami vyjádřit

Michal Hrůza: Nechci se stydět za to, co se snažím písničkami vyjádřit

Zpěvák a textař Michal Hrůza byl na jaře v jednom kole. Absolvoval speciální turné Hrůza na zámku, kam si pozval spřízněné kapely, po třech letech vydal desku Sám se sebou a odehrál i speciální koncerty se symfonickým orchestrem na festivalu v Karlových Varech a Colours of Ostrava. Ten poslední proběhne v Praze.


Aktuálně skončilo Turné na zámcích, jež bylo uspořádáno k tvým dvaceti letům na scéně. Rekapituluješ teď nějak těch dvacet let?

Vnímám to spíš jako úctu a vnitřní poděkování, že to vůbec můžu dělat a že sepodařilo to, co jsem si vždycky přál. Už od útlého mládí mě bavilo poslouchat hudbu a baví mě i něco vytvářet ve smyslu skládání písniček. Na střední škole jsem měl kapelu, se kterou jsem dělal písně. Ale až když jsem šel poprvé do práce, tak mi kamarád přinesl krásnou nahrávku Physical Graffiti od Led Zeppelin, již jsem neznal, a písnička River mě tak strašně ohromila, že jsem zjistil, že hudba je ta nejsilnější a největší emoce, kterou jsem zažil, a že tohle přesně chci dělat. Nevěděl jsem, jak to dostat k lidem, tak jsem hrál na tancovačkách. Když jsem se v roce 1993 přestěhoval do Pardubic, založil jsem kapelu Ready Kirken a v původní sestavě jsme vydali desku. V roce 1997 se objevil první videoklip na skladbu Je v mý hlavě. Proto jsme ty zámky propojili s výročím dvaceti let na scéně a zároveň jako možnost zahrát poprvé lidem písničky z nové desky Sám se sebou, jež vyšla zhruba před dvěma měsíci.

Měl jsi za tu dobu chuť se na to vykašlat?

Zní to zvláštně, ale byly situace, kdy jsem měl tak strašně velkou trému, že jsem si říkal, proč tady vlastně jsem, že něco pokazím. Byl jsem nervózní, když se mi podařilo dostat se s tehdejší kapelou jako předkapela Manic Street Preachers do Malé sportovní haly. Byl jsem zvyklý hrát maximálně pro sto lidí a najednou narvaná sportovní hala, Manic Street Preachers, jedna z nejlepších formací, které znám, a měli jsme to štěstí, že nás vzali jako předkapelu. Měl jsem takový strach a nakonec to bylo úplně skvělé. Naopak, když člověk překoná tu strašnou trému, tak se rozplývá blahem.

Míváš ji i teď?

Teď už mám trému trochu jinou, už to není ta mladická tréma. Spíš mě někdy přepadne strach, aby fungovalo všechno tak, jak má. Když jsme dělali zámky, aby nepršelo, aby přišli lidi a podobně. Spíš bych nahradil slovo tréma slovem zodpovědnost k tomu, co chci vyjádřit, aby se mi to podařilo pojmenovat tím správným způsobem a bylo pochopeno všechno, co jsem chtěl říct.

Turné na zámcích mělo jen čtyři zastávky. Nepřemýšlel jsi nad tím, že by jich bylo víc?

Poradila nám to jedna paní, se kterou jsme byli na obědě a bavili se o tom, co budeme vymýšlet dál. Hodnotili jsme turné Hrůza v divadle, jež bylo úžasné, protože jsme standardní koncert obohatili tím, že jsme si s lidmi povídali, vysvětlovali jim význam písniček a všechno fungovalo. Měli jsme tam skvělé hosty, herce Marka Taclíka a Jiřího Dvořáka, kteří na prknech, co znamenají svět, stojí dnes a denně. Chtěli jsme na to nějakým způsobem navázat a zároveň jsme chtěli udělat něco venku. Ne festival, protože to ani neumíme, ale spíš koncert pro zhruba tisícovku lidí. Ta paní nám poradila, ať to uděláme na zámcích. Nejdříve jsme si ťukali na čelo, protože by nás pustil hrát na zámek. Rozhodli jsme se, že to uděláme v zámeckých parcích, oslovili jsme několik zámků, v nichž by to teoreticky šlo, a nakonec jsme udělali čtyři. Musím uznat, že tak krásné hraní jsem už dlouho nezažil. Byl to nultý ročník, nějaké chybičky tam samozřejmé byly, ale těmi se člověk učí. Byli tam hodně rodiče s dětmi, pro které tam byl Kidtown a různá divadýlka, mohli jít společně všichni na zámek a v deset jsme skončili a šlo se domů.

Byl k zámkům uzpůsobený i playlist?

Chtěli jsme udělat dvouhodinové vystoupení, to znamená, že jsme tam nemohli nedat ty hity, jež lidi znají. Zároveň tam byly i starší písně, třeba Zejtra mám. Zapojili jsme i skladby z nové desky, těch tam bylo tuším pět, protože jsme nechtěli hned po vydání dávat všechny. Jako druhou věc k výročí chystáme koncerty se symfonickým orchestrem, pro který jsme rozepsali písničky. První byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, druhý bude na Colours of Ostrava s Janáčkovou filharmonií a třetí na podzim v pražském Rudolfinu, kde bude velký orchestr a dětský sbor. Bude to velká akce a považuji to za vrchol oslav dvacetiletého výročí.

Spojení symfonických orchestrů s rockovými kapelami je dneska populární. Jak to napadlo vás?

Už jezdíme s kvartetem a je úžasné, když smyčcové nástroje nehraje sampl nebo klávesy, ale živé smyčce. Bylo to skvělé obohacení, představa, že za vámi hraje šedesát houslí, to je nádhera. Vřele doporučuji všem kolegům muzikantům to zkusit. Náš klávesák Karel Heřman rozepsal noty pro šedesát interpretů.

Zkoušky s orchestrem už máte za sebou?

Stejně jako do Karlových Varů, tak i na Colours pojedeme s předstihem tří dnů a z toho dva dny budeme zkoušet společně. Je důležité si uvědomit, že na Colours je tisíce lidí a byla by škoda, kdyby poslední řada neslyšela, co se hraje vepředu. Nazvučit šedesátičlenný orchestr do živé kapely je velká alchymie, ale naštěstí s sebou máme skvělé zvukaře, takže to uděláme, jak nejlépe to půjde.

Vraťme se ještě k zámkům. Jak jsi na ně vybíral hosty?

Jsou to všechno kamarádi. Nápad to byl hodně spontánní a já bych tam hrozně rád měl všechny možné kamarády muzikanty, ale spousta z nich už měla naplánované koncerty. Chtěl jsem tam mít Vypsanou fiXu, se kterou jsem měl léta v Pardubicích společnou zkušebnu, avšak kluci vždycky hráli na druhé straně republiky, takže by nestačili přejet. Ale to nevadí, dostali jsme tam kapely, jež máme moc rádi – Annu K., Mňágu & Žďorp, Jana Budaře a Tata Bojs.

Na prvním zámku jste měli i Jiřího Dvořáka, který napsal text k písničce První a poslední. Vybral si vás on, nebo vy jeho?

Hodně jsme se skamarádili, když mi předával cenu Anděl, a protože je to výborný herec, tak jsme si začali povídat a najednou jsme zjistili, že si hrozně rozumíme. Už jsem někde říkal, že jít s Jirkou Dvořákem na kafe jsou čtyři hodiny neustálého rozhovoru, protože je to strašně zajímavý člověk. Svěřil se mi, že do hudby taky trochu dělal, a já jsem z něj vymámil, ať mi alespoň něco ukáže. Spadla mi čelist, neboť umí hrozně hezky pracovat s textem. Ukecal jsem ho a on mi jednu svou báseň První a poslední dal. Já ji jen doplnil o sloky, aby to mělo formu písně, a jsem moc rád, že do toho šel. Bylo tak logický, že přijel na Sychrov a desku pokřtil.

Jaké jsou odezvy od fanoušků na nové album?

Některé písničky už trochu známé jsou. První z desky se jmenuje Pro Emu a je z filmu Pohádky pro Emu. Teď se snažíme dostat mezi lidi skladbu Na rozcestí, což je duet. Na posledních několika deskách jsem měl vždycky duet s nějakou českou zpěvačkou. Po Lence Dusilové, Anetě Langerové, Katce Knechtové a Kláře Vytiskové jsem nevěděl, koho oslovit, protože žádnou moc neznám, přestože je jich tady spousta skvělých. Ale nic není v životě náhoda, takže jsem šel do Lucerny na nedožité narozeniny Václava Havla a potkal jsem tam kamaráda Almelu, se kterým jsem hrál v kapele. Seznámil mě se zpěvačkou Olgou Königovou, ale nevěděl jsem, kdo to je. Chytl jsem se pak za hlavu, když jsem viděl videoklip k písni Holka ve tvý skříni a zjistil jsem, jak krásně zpívá. Oslovil jsem ji, zda by se mnou neudělala písničku, a ona řekla, že jo.

Deska je hodně osobní, vypovídá o tom už jen název Sám se sebou. Jak moc jsi nechal posluchače nahlédnout do svého nitra?

Vycházím ze základní věci, že jsme všichni lidi a všichni jsme si rovni. Zkouším v písničkách mluvit o tom, co cítím, a předpokládám, že se snad najdou lidé, kteří to mají podobně. Je samozřejmé, že někdo to má jinak, a je to v pořádku. Někdo je v jiné fázi své životní cesty a já s tím nemám žádný problém. Ale říkám si, že když něco cítím, tak se nechci stydět to vyjádřit. I já jsem někdy na rozcestí a i já jsem byl v životě v situaci, že jsem nevěděl, pro jakou stranu se rozhodnout. Prožíváme to všichni a najít to správné řešení je to, co nevíme vždycky hned. Proto je důležité být někdy sám se sebou, to znamená vypnout všechny okolní běhy a zkusit si v klidu přemýšlet, co nám to přinese a co nám to vezme, a na základě toho se rozhodnout.

Máš ještě někdy čas být sám se sebou?

Když je toho hodně, tak ho mám málo, ale neomlouvá mě to k tomu, že bych měl mít čas sám na sebe. Abychom mohli dělat dobře to, co děláme, vždycky musíme mít sílu. Abychom ji měli, musíme být vnitřně v pohodě. A abychom byli vnitřně v pohodě, musíme mít čas vědět, co ano a co ne.

Je na albu skladba, jež je pro tebe důležitá?

Strašně těžko se to hodnotí, a proto bych odpověděl trochu lišácky. Ty písně, které tam neměly být, protože něčím nevyhovovaly, tam nejsou. (smích) Těžko se to posuzuje, proto odpovím otázkou. Co je lepší: pondělí, nebo úterý? Každý má na to jinou odpověď. Doufám, že na desce je alespoň jedna skladba, jež někoho osloví. Jsou na ní i písničky z filmů. Vodáci najdou možná zalíbení v Sázavě. Lidé, kteří nevědí, co mají udělat, ocení Na rozcestí. Lidi, již potřebují být sami, zaujme Sám se sebou. Lidem, kteří něco hledají a nemohou to najít, učaruje Polárník. Je to různé a myslím, že spektrum, v němž se všichni pohybujeme, je široké. Podle mě je to album dost široké na to, aby aspoň v něčem někoho oslovilo.

Autor: Barbora Turková

Foto: Jiří Hroník

publikováno se svolením helpmusic.cz

Minireport z festivalu Colours of Ostrava 2017

23 Červenec, 2017 Články, Ostrava
Minireport z festivalu Colours of Ostrava 2017

Letos jsem poprvé navštívíl festival Colours of Ostrava. Byl jsem tam jen ve středu, ale zážitky stojí za to.

Krátce po příjezdu jsem šel poslouchat na okolní stage. Výborná byla pestrá nabídka stánků s jídlem, které bylo opravdu dobré.

Okolo sedmé hodiny na pódium hlavní stage vystoupila Birdy (mezitím jsem si koupil její CD). Zazněly známé songy, jako People Help People, Skinny Love, nebo Wings.

Po Birdy vystoupila britská indie-rocková kapela  Alt-J.

Následovalo úžasné vystoupení oblíbené kapely Imagine Dragons.

Festival jsem si moc užil a určitě se do Ostravy opět podívám.
Tomáš Babický

Robbie Williams se vrací do Prahy

22 Červenec, 2017 Akce
Robbie Williams se vrací do Prahy

V sobotu 19. srpna 2017 rozezní pražské letiště v Letňanech hlas Robbieho Williamse. V rámci své The Heavy Entertainment Show Tour, která startuje letos v červnu a nese stejný název jako jeho naposledy vydaná deska z listopadu 2016, navštíví tento muzikant 17 evropských zemí a mezi nimi také Českou republiku. Jako předkapela vystoupí britská sinthpopová hudební skupina Erasure.

Robbie Williams započal svou kariéru se skupinou Take That jako tanečník, později ji opustil a vydal se cestou sólo zpěváka. Nyní patří mezi nejúspěšnější ve svém oboru vůbec, obdržel řadu ocenění – mezi nimi například věhlasnou BRIT Awards.

Jeho poslednímu koncertu v Praze aplaudovalo v roce 2014 na 16 000 posluchačů, avšak srpnové představení The Heavy Entertainment Show Tour by mohlo toto číslo překonat.
Nenechte si tuto velkou událost ujít!

Vstupenky na open air koncert lze koupit v síti TICKETPRO či Ticketportal. Ceny jednotlivých vstupenek se pohybují v rozmezí 1590 – 3990 Kč.

Kristýna Baštářová, hudebnistranky.cz

Zemřel frontman kapely Linkin Park Chester Bennington

22 Červenec, 2017 Nezařazené

Jedenačtyřicetiletý zpěvák americké rockové skupiny Linkin Park Chester Bennington byl nalezen ve čtvrtek mrtvý ve své rezidenci v Los Angeles. Informaci médií potvrdil na svém twitterovém účtu člen kapely Mike Shinoda.

AMÉLIA, nový drahokam české scény

3 Červenec, 2017 Články
AMÉLIA, nový drahokam české scény

Čtveřice Amélia – Jakub Dryml, Johny Bartoschek, Petr Lenoch a Ota Štěpánek, se chce odlišit propojením detailně propracované hudby a smysluplných českých textů s vizuálním uměním, a vložit tak do své tvorby něco navíc. První vlaštovkou této synergie, již lze označit jako art-pop, je klip k jejímu debutovému singlu Múza.


„Název Amélia vychází z ukrytých písmen „M“ a „A“, což byla zkratka předchozí kapely, ve které jsme působili, Mother´s Angels. Písmena „L“ a „I“ zase skýtají Litomyšl, město, v němž žijeme a jež nabízí svěží umělecké prostředí s dobrými vibracemi pro tvorbu. Od začátku roku 2016 se však Mother’s Angels stáhli do ústraní a soustředili jsme se pouze a čistě na samotnou tvorbu a nové skladby, což vykrystalizovalo v zrod nové kapely.“ Popisuje frontman Jakub Dryml.

Oficiální start Amélie je 18. června 2017, v den, skupina v rámci programu festivalových zahrad festivalu Smetanova Litomyšl na speciálních LED obrazovkách promítla a představila nový klip na píseň Múza. „Píseň je o každodenních výhrách a prohrách s inspirací, která může mít mnoho různých podob. V našem případě se jedná o tu nejsilnější inspiraci – tedy múzu múz,“ vysvětluje motiv skladby Jakub Dryml.

Ve videoklipu exceluje Lucie Drábková, profesionální tanečnice a choreografka, součást JAD DANCE COMPANY a spolupracovnice Yemiho A.D., jež se jako sólová tanečnice a asistentka choreografa účastnila i celosvětových turné Kanyeho Westa a účinkovala i v jeho klipu Runaway. „Hledali jsme vyjádření múzy pomocí několika podnětů. Hudba je tou naší expresí a už od začátku jsme věděli, že tanec bude hrát také velkou roli. Režisér Pavel Pljuskov pak dokázal naši představu přeměnit v realitu a celý koncept měl od začátku promyšlený. Lucii oslovil přímo on, a když jsme pak viděli naživo první ukázky tance, zůstali jsme v sále všichni sedět s otevřenou pusou.“ říká k vizuálu Johny Bartoschek, člen a rovněž producent kapely.

Singl Múza vznikl ve třech studiích – Sono Records, WaveDesign Studios a Amélia Records, mix a mastering pak proběhl v Biotech Studio. Hudba Amélia je autorská stejně jako texty. Mimo postupného odtajnění dalších singlů se bude Amélie zaměřovat i na doplnění celého příběhu kapely, který pomůže dotvářet i živé hraní.

Amélia – Múza: https://www.youtube.com/watch?v=jlsypj4T-jA&feature=youtu.be

Martina Jablanovská, 773 022 238, jam-pr@email.cz

Slza: Tvoříme vyrovnanou desku s deseti silnými písněmi

Slza: Tvoříme vyrovnanou desku s deseti silnými písněmi

Před dvěma roky vzbudila dvojice Petra Lexa a Lukáš Budil doslova davové šílenství a naplno se odstartoval fenomén Slza. Po dvou letech začínají muzikanti pracovat na nové desce. Ochuzeni o pár iluzí, ale pořád s touhou ukázat, jak vypadá moderní zahraniční pop v českém provedení.

V říjnu vydáte po dvou letech novou desku. V jaké fázi je teď její příprava?

Lukáš: Máme vybráno zhruba polovinu písní a neustále pracujeme na nových. Termín vydání desky máme už poměrně dlouhou dobu stanovený a před pár týdny vyšel první singl Ani vody proud.

Petr: Debutová deska Katarze vyšla v pátek 13. listopadu, byla velmi úspěšná, a tak jsme si říkali, že bychom u pátku třináctého chtěli opět zůstat. Letos připadá na říjen, a tak vyjde v pátek 13. října. (smích)

Spoustě kapel teď vycházejí desky po čtyřech letech. Nedávno jsme si říkaly, že o vás dlouho nebylo slyšet, a vy už připravujete další materiál. Chcete tím hned navázat na úspěch debutu?

Petr: Čekat čtyři roky by pro fanoušky i pro nás byla asi moc dlouhá doba.

Probíhala práce na desce poslední měsíce, nebo jste na ní pracovali celé ty dva roky?

Lukáš: Celý loňský rok jsme měli plný koncertování, vydali jsme fotoknihu Slza obrazem a pro fanoušky připravili sérii autogramiád. Na skládání písniček nezbylo moc času, a tak hlavní práce na nové desce začaly začátkem letošního roku.

Petr: Na nějakých nápadech jsme pracovali i před tím, ale nebyla to cílená práce jako teď.

Texty vám píše Ondra Ládek alias Xindl X. Skládáte hudbu na ně, nebo vám Ondra píše texty na melodie?

Lukáš: Jako první složíme písničku – hudbu i s melodií – a nazpíváme ji s pracovním, pseudoanglickým textem.

Petr: Už v této fázi v nás písnička něco vzbuzuje a inspiruje k námětu, který s Ondrou konzultujeme, bavíme se, o čem by text mohl být, o čem by se mi dobře zpívalo. Když téma najdeme, tak Ondra napíše text.

Nestalo se ti někdy, že by ti text neseděl?

Petr: Nestalo. Ondra vždy vystihne náladu písničky, text vždy vychází z toho, co jsme si sami prožili, z nějaké zkušenosti nebo pocitu, co máme a co jde z nás. Nemohl bych zpívat o něčem, s čím se nemůžu ztotožnit.

Lukáš: Občas se stane, že se vymění slova, protože se špatně vyslovují a zpívají. Ale je to hodně výjimečné.

Petr: Někdy jsou v textech slova, která jsme dříve ani neznali a nemohli vyslovit v normální mluvě, natož je zazpívat. (smích)

Co vaše textařské pokusy?

Petr: Já se snažím psát, ale Ondrovy texty jsou velmi typické a osobité, k Slze prostě patří. Píšu texty do šuplíku, ale zatím je neplánuji využít, s Ondrou jsme naprosto spokojení.

Neozval se vám někdo další s nabídkou textu?

Lukáš: My jsme rádi, že můžeme takto spolupracovat právě s Ondrou. Už když jsme Slzu zakládali a přemýšleli o textaři, byl pro nás jedinou volbou.

Máte venku první singl z plánované novinky. Byla pro vás píseň Ani vody proud jasná volba?

Lukáš: Vybírali jsme asi ze tří písniček, Ani vody proud nám ale přišla nejvhodnější.

Petr: Zároveň se, stejně jako u první desky, snažíme vytvořit album, které nebude obsahovat dva singly, ale bude vyrovnané s deseti silnými písněmi. Z první desky bylo singlů pět, věříme, že se to podaří i u této.

To jsou věci, co evidentně fungují. A co změny, udělali jste tam nějaké?

Lukáš: Již od založení Slzy máme jasnou představu o naší tvorbě – ta je postavena na silných melodických písničkách s českými texty a moderním popovým zvukem. To vše trvá, nově nabyté zkušenosti a rychle se měnící trendy nám však umožňují pracovat na jiné úrovni než u první desky.

Vzali vám ty dva roky nějaké iluze?

Lukáš: Co nás překvapilo, je to, jak je naše scéna konzervativní a nepříliš aktuální, lidé se zde spokojí s málem. Snažíme se inspirovat zahraniční scénou a zkušenosti promítnout do všech činností, nejen do hudby, ale i do způsobu práce s novými médii, image a podobně. Pořád se snažíme posouvat sami sebe a jít kupředu.

Jak si myslíte, že vás berou vaši konkurenti muzikanti? Obě turné jste jeli bez předskokana a bez hosta, což není úplně obvyklé.

Lukáš: Po každém našem koncertu následují dlouhé autogramiády, kde se věnujeme každému fanouškovi. Často jsou i tříhodinové a v případě, že by před naším koncertem byl ještě předskokan, bylo by to už opravdu dlouhé a pro fanoušky unavující. To je důvod, proč s námi nevystupuje předkapela.

Petr: Ze začátku na nás ostatní muzikanti reagovali spíše negativně, byť se našli i tací, kteří nás podporovali. My jsme to ale nikdy nijak neřešili, děláme hudbu proto, že nás baví, pro naše fanoušky, ne proto, abychom se s někým poměřovali.

Autor: Barbora Turková, Šárka Blahoňovská

Foto: Jindřich Kodíček

Limetal přivedl do varu obecenstvo na Ostravském hradě

11 Červen, 2017 Fotoreporty
Limetal přivedl do varu obecenstvo na Ostravském hradě

V sobotu 3. 6. jsme se se synem vydali po téměř čtyřech měsících opět na koncert Limetalu. Na Ostravském hradě se odehrával hudební festival, který lákal kvalitním obsazením, my jsme se , bohužel, z časových důvodů zúčastnili pouze koncertního setu kapely Limetal, jedné z našich tuzemských „srdcovek”. Počasí vyšlo parádně, obloha bez mráčku a Slunce pražilo na plné pecky. Dojeli jsme asi půl hodiny před zahájením vystoupení, které bylo naplánováno na 16 hodin. Na jednom pódiu právě finišoval set kapely Penzistor, na druhém již technici, společně s muzikanty chystali a nazvučovali techniku pro nadcházející vystoupení.

Prakticky přesně úderem šestnácté hodiny zazněly z reproduktorů tóny intra a koncert začal skladbou „Amerika”. Set byl sestaven ze skladeb z prvního CD kapely a ze starších věcí, přetextovaných skladeb, které členové kapely složili a hráli v bývalé kapele Citron. Asi v polovině, zhruba hodinového vystoupení si Fany Michalík „střihl” duet se Standou Hranickým (samozřejmě díky technice) a spolu s nimi zpívala většina fanoušků kapely, kteří se pod pódiem sešli ve slušném počtu. Ani jsme se nenadáli a vystoupení bylo u konce. Nechyběl samozřejmě přídavek a opět společný zpěv Fanyho a publika a to už byl definitivní konec skvělého koncertu. Kluci (dá-li se to tak nazvat, přeci je už jsou to pánové, ale duchem kluci určitě ano) znovu dokázali, že si koncerty užívají, jsou skvělá parta a dávají do muziky všechen svůj um a celá svá srdce.

Ladislav Šikl

Festival Votvírák vypukne už za pár dní!

7 Červen, 2017 Akce
Festival Votvírák vypukne už za pár dní!

Největší český multižánrový hudební festival zaměřený převážně na rock, pop a hip hop v provedení českých a slovenských interpretů proběhne od 16. do 18. června 2017 tradičně na letišti Boží Dar ve středočeských Milovicích.

Příští pátek 16. června se otevřou brány jednoho z největších multižánrových festivalů v České republice, festivalu Votvírák, jenž bude trvat až do neděle 18. června. Pořadatelé už zveřejnili kompletní program. Na třech hlavních pódiích se vystřídají nejznámější a nejpopulárnější čeští a slovenští interpreti.

Na Central stage zaměřené na populární hudbu se ukáže headliner letošního ročníku Pavol Habera & Team, kteří na festivalu zahrají vůbec poprvé, Miro Žbirka, Ewa Farna, Mandrage, No Name, Rybičky 48, Xindl X nebo Jaroslav Uhlíř. Nebudou chybět ani zástupci mladší generace, zpěvačka Sabina Křováková nebo písničkář Voxel.

Rocková stage bude ve znamení ostřílených kapel jako je Visací Zámek, Iné Kafe, Katapult, Škwor, Dymytry, Krucipüsk, Vypsaná Fixa, Imodium, Alkehol nebo Harlej, kterým na Votvíráku pokřtí jejich novou desku Hodný holky zlý kluky chtěj jeden z návštěvníků. Kdo jezdí na festival hlavně kvůli hip hopu, ani letos nebude zklamán. Na Óčko Hip Hop stage se totiž představí špička svého žánru v čele s Marpem & Troublegangem, vystoupí rovněž Vladimir 518, který sem doveze nové album Ultra! Ultra!, Prago Union, Smack, Vec, Sodoma Gomora nebo H16, k nimž se na pódiu přidá kromě jiných i Majk Spirit. Nebudou chybět ani Andělem ocenění Pio Squad.

Tři hlavní pódia však nejsou zdaleka to jediné, co Votvírák nabízí. Stejně jako loni bude pro návštěvníky připraven i non-stop taneční prostor, kde se vystřídá více jak třicet předních tuzemských DJs. Hlavními taháky jsou Roberto Chochola, Tommy Rogers a Enrico. Součástí festivalu budou i music bary a partnerské zóny.

 

„Několik ročníků festivalu Votvírák bylo vyprodáno, zajistěte si letos svoje klubové karty včas! Navíc VIP a Kombi klubové karty jsou již vyprodány,“ radí pořadatelé.

Klubové karty zakoupíte prostřednictvím festivalového webu www.votvirak.cz a také v předprodejní síti společnosti Ticketstream.

Více informací o jednotlivých prodejních místech najdete v sekci vstup na festival (www.votvirak.cz).

Rockové Hranice 2017

5 Červen, 2017 Fotoreporty
Rockové Hranice 2017

V sobotu 27. 5. se uskutečnil v Hranicích další ročník festivalu „Rockové Hranice”, pořádaný v posledních letech v areálu Staré střelnice. Minulý ročník se nesl ve znamení vystoupení skupiny Limetal, která si před hranickým publikem užila premiérové vystoupení a náležitě jej rozparádila před vystoupením hlavní hvězdy, britské skupiny Nazareth. To ale bylo loni.

Na letošní ročník Vašek Vlasák pozval také zvučná jména, i když „pouze” z domácí scény, což ale nebyla známka nějaké nižší kvality. Naopak. Jména jako: Dymytry, Tanja, Doga, Waldagang, slibovaly pořádnou porci kvalitní rockové muziky.

Začátek festivalu byl naplánován na 15:00 hodin, kdy také moderátor rádia RockMax Milan Krajči, alias 105kg, oznámil první vystupující kapelu, místní partičku Hra‘n‘ice, která se i přes své mládí předvedla se slušně znějícím setem a i když diváků pod stage přišlo jen pár (ostatní seděli pod stany), svou úlohu zvládli na jedničku. Po nich se představila další místní kapela, „Backlight”, hrající cover verze hitů známých kapel od nás i ze zahraničí. To už se začal areál pomalu plnit a své vystoupení zahájila Tanja, kterou doprovázeli členové současného „Citronu” v čele s kapelníkem Radimem Pařízkem. Na baskytaru se předvedl Radim Pařízek jr.

Následoval Waldagang s Miro Šmajdou u mikrofonu, který publikum dokonale rozehřál svou parádní show, a na závěr popřál brzké uzdravení zpěvákovi Vláďovi Šafránkovi.

Po zdařilém vystoupení Waldagangu se začalo prostranství pod pódiem plnit a ve 21:15 tóny intra zahájily  set kapely „Dymytry”, v současnosti jedné z nejpopulárnějších českých metalových kapel. Dymytry se do toho opřeli opravdu parádně i přes krátký výpadek techniky, což borce ale v žádném případě nijak nerozhodilo a skandující, jásající a poskakující publikum toho bylo důkazem.

Po tomto velmi povedeném vystoupení se úlohy zakončovatele celé akce ujala Doga v čele s charismatickým frontmanem „Izzym”. Doga předvedla set, složený ze skladeb z posledního alba a starších, osvědčených hitů. Její vystoupení bylo parádním zakončením této akce a kolem půlnoci se fanoušci začali pomalu rozcházet a rozjíždět do svých domovů. Letošní ročník se podařil a nám nezbývá, než popřát pořadatelům, aby i příští ročník vyšel alespoň tak, jako ty poslední dva.

 

Ladislav a Radovan Šiklovi