ATD – Nový videoklip Malá nevěrná byl filmařský oříšek!

8 Červenec, 2016 Články
ATD – Nový videoklip Malá nevěrná byl filmařský oříšek!

Punkrocková parta ATD má na svém kontě další videoklip. Tentokrát se filmového ztvárnění dočkal druhý singl z připravovaného alba Malá nevěrná. Produkce singlu se zhostil Tomáš Fröde , frontman kapely Imodium, ten se podílel už na úspěchu prvního

singlu Ke hvězdám.

Natáčení videoklipu se ujala talentovaná dvojice Petr Vinc Havlíček – režie a Ondřej Soukup – kamera, jejich posledním počinem byl například singl Bůh od Pekaře, nebo velmi úspěšné klipy kapely Rybičky 48, Léto a Slibuju že nebudu pít.

„ Tento singl je pro nás velmi důležitý, proto jsme kladli důraz na originalitu, když jsme se poprvé se štábem potkali v Kutné Hoře, bylo jasné, že si budeme rozumět, protože v určitých věcech jsou podobní jako my a to pro nás bylo rozhodující. Celá spolupráce byla perfektní a na velmi profesionální úrovni“ uvádí Matěj Mareš ( zpěvák kapely )

„Natáčení videoklipu ATD Malá Nevěrná bylo do jisté míry filmařským oříškem. Mnoho nočních scén, exteriéry a detailní záběry si zasloužily zvláštní dramatický přístup a mysteriozní nádech.“ dodává Vinc.

ATD: ačkoli je průměrný věk kapely 26 let, mají za sebou více jak 350 koncertů po celé ČR i SK a velmi úspěšné turné s kapelou Rybičky 48.

 

 

Více na: www.bandzone.cz/atd

Martina Jablanovská

773022238

Jam-pr@email.cz

JUBILEJNÍ ROČNÍK FESTIVALU VOTVÍRÁK PŘEDČIL OČEKÁVÁNÍ, REKORD Z ROKU 2014 POTVRZEN, PO DRUHÉ HLÁSÍ POŘADATELÉ VYPRODÁNO!

12 Červen, 2016 Články
JUBILEJNÍ ROČNÍK FESTIVALU VOTVÍRÁK PŘEDČIL OČEKÁVÁNÍ, REKORD Z ROKU 2014 POTVRZEN,  PO DRUHÉ HLÁSÍ POŘADATELÉ VYPRODÁNO!

Rádi bychom touto cestou poděkovali návštěvníkům za velkolepou oslavu 10. výročí.

Ve dnech 10. – 12.6.2016 se na letišti v Milovicích sešlo více jak 80 000 návštěvníků. „ Tentokrát se naštěstí neopakovala situace z roku 2014, kdy jsme při dosažení kapacity v areálu museli čekajícím návštěvníkům zavřít bránu a ukončit prodej vstupenek. Od roku 2014 se areál festivalu nepatrně zvětšil, i ostatní položky od záchodů, parkoviště a stanového města jsou nastaveny tak, aby festival podobný nápor návštěvníků ustál bez problémů.“ uvedla Martina Jablanovská, produkční festivalu.

Rádi bychom touto cestou poděkovali nejen návštěvníkům a účastníkům velkého narozeninového mejdanu, ale i kapelám a interpretům, jenž s námi těch deset let oslavili. Velké díky patří všem partnerům festivalu, ale i produkčnímu týmu, kteří každým rokem posunou laťku festivalu o něco výš.

Ročník 2016 právě skončil a my DĚKUJEME!





Děkujeme za vaši přízeň
Martina Jablanovská, 773022238, jam-pr@email.cz

Děkujeme

www.votvirak.cz
kontakt: Martina Jablanovská, 773022238, jam-pr@email.cz


Known as Brooklyn vydává debutové album City Tales

1 Červen, 2016 Články
Known as Brooklyn vydává debutové album City Tales

Pražská indie pop-rocková skupina Known as Brooklyn vydává své debutové album City Tales, které vychází 1. 6. Fanoušci se mohou těšit kromě singlů Jillian a Routine na dalších šest skladeb. Deska vznikala za spolupráce s Timonem Svobodou a s vydavatelstvím Championship music.

Skupina se dala dohromady v září roku 2014 a členy kapely jsou Filip Černý – zpěv a kytara, Kryštof Volkman – kytara, Štěpán Keprta – bicí a vokály a Ondra Pexa – basová kytara a klávesy. Hudebními vzory jsou pro Known as Brooklyn The 1975, Two Door Cinema Club a The Wombats. Kluci mají zkušebnu na Divoké Šárce v Praze, kde také natočili svůj první videoklip k singlu Routine. V současnosti mají za sebou spíše koncerty na klubové scéně, ale fanoušci je také mohli slyšet na festivalech United Islands, Budějovický Majáles a další.
Deska City Tales obsahuje celkem 9 skladeb a bude ke koupi jak na koncertech, v antikvariátu v ulici Spálená a prostřednictvím facebookových stránek kapely. Album bude zároveň dostupné na Spotify a na iTunes. O nahrávání a produkování desky se postaral Timon Svoboda z kapel Holden Caulfield a Piano. Singly Jillian a Routine je možné slyšet na rádiích Rock Zone, Radio Wave, Expres FM a Radiu 1. Příznivci tohoto hudebního stylu mohou Known as Brooklyn sledovat také na youtube.com a na soundcloud.com/knownasbrooklyn.
„City Tales, představuje kousky našich životů, které jsme chtěli do naší tvorby dostat. Samozřejmě je to především o našich vztazích, ale jsou to i jiné situace, které prožíváme a které nás ovlivňují.“ Uvádí Ondra Pexa a dodává: „Většina příběhů a našich pocitů, které z nich plynou, jsou spojovány právě s jedním městem a tak název City Tales, pro naše první album, přišel tak nějak sám.“ „Je to velký krok v naší hudební kariéře. Dá se říct, že vydání této desky je vlastně přechodem od studentské kapely k něčemu více oficiálnímu, co má jasný rámec.“ Doplňuje Štěpán Keprta, bubeník kapely.
Křest alba spojený s koncertem se uskuteční 8. 6. v CAFÉ V LESE. Vstupenky jsou již v prodeji na smsticket.cz a goout.cz.
Pro další informace se prosím obraťte na:
Stanislav Kodr, PR specialist, Known as Brooklyn
Tel.: +420 723 793 172
e-mail: knownasbrooklyn@seznam.cz

Richard J. Müller, alias FUZZY2102 má nový videoklip!

19 Květen, 2016 Články
Richard J. Müller, alias  FUZZY2102 má nový videoklip!

Za názvem Fuzzy2102 se skrývá všestranný muzikant a nápaditý indie písničkář Richard Jan Müller,

Stejnojmenný singl z EP  Kafka na nábřeží se dočkal své obrazové podoby!

https://www.youtube.com/watch?v=Oa4TudSVCKw

„Kafka na náměstí je píseň inspirovaná představou pocitů slavného pražského spisovatele při jeho imaginární procházce  současnou Prahou. „ uvádí sám autor.
Videoklip se natáčel v dubnu v centru Prahy. Režie a produkce se chopil Pája Junek (Junek film; http://www.junekfilm.cz/), se kterým Fuzzy2102 realizoval již předešlý , zároveň svůj první oficiální, videoklip Nikola.
Záměrem byla snaha zachytit, i trošku retro laděnými obrazy, jedinečnou atmosféru jarní Prahy okupované turisty, přicházejícího léta a odkazu Franze Kafky nad tím vším dnes.

Kontakt:

Martina Jablanovská

helpmusic@email.cz

Příběh Mezi ploty pokračuje

5 Květen, 2016 Články
Příběh Mezi ploty pokračuje

Rozhovory s osobnostmi, které baví žít

Píše se rok 2012 a zdá se, že projekt Mezi ploty nepřežije své dvacáté narozeniny. Organizační tým se prakticky rozpadá a doznívající ekonomická krize znamená, že v českých firmách prakticky nezakopnete o volnou korunu, která by chtěla něco sponzorovat. Ředitel festivalu a autor původní myšlenky pořádat kulturní přehlídku za plotem psychiatrické léčebny Robert Kozler stojí před rozhodnutím, jak dál.

Tehdy dvaačtyřicetiletý Kozler špatně spí, ztrácí chuť k jídlu a při pomyšlení na práci se jde radši projít do lesa. Má toho zkrátka dost a festival Mezi ploty se v roce 2013 poprvé po mnoha letech nekoná. Vypadá to jako konec jednoho snu, jednoho dobrého nápadu.

Jenže nakonec je všechno jinak: projekt i jeho zakladatel chytí druhý dech a všechno se znovu rozjíždí na plný plyn. Vzniká nová koncepce, která kulturní přehlídku propojuje se zájmem o to, co lidi trápí, a snahou nabídnout jim pomoc. Do projektu se vedle umělců zapojují odborníci a v roce 2014 vstává festival Mezi ploty z popela.

Sám Robert Kozler k tomu říká: „Díky vlastní zkušenosti s vyhořením jsem si řekl: Nestačí jenom obnovit to, co tady už bylo. Chci aby Ploty nejenom bavily, ale taky komunikovaly o něčem podstatném a aspoň trochu pomáhaly lidem, kterým životní trable přerůstají přes hlavu. V životě přece jde o schopnost být sám se sebou v pohodě a umět pomoct i druhému, když tenhle pocit momentálně nesdílí. Tenhle druh pospolitosti existuje od doby, co se člověk objevil na této planetě. Takže moje konání se v tomhle ohledu zdá naprosto normální.“

Příběh Mezi ploty tedy pokračuje a letos se opět chystá napsat jednu ze svých nejlepších kapitol.
Festival, který se v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice odehraje 28. a 29. května, se může pochlubit vynikající sestavou hudebních a divadelních souborů, tanečníků, mimů i představitelů nového cirkusu. Na 14 scénách jich tentokrát vystoupí více než stovka. Spousta z nich přitom na tuhle akci přijíždí proto, že souzní s myšlenkou, že duše je to nejpodstatnější, co máme. A hlavně proto, že má k projektu Mezi ploty osobní vztah.

Někteří z těchto umělců nám poskytli krátká interview:

DIVOKEJ BILL

Známe se už z doby, kdy Divokej Bill vůbec nebyl slavná kapela, kdy se točil váš první klip v Českém Brodě. Jak vlastně vznikl Divokej Bill? V kolik? A kde? A co byla Vaše hlavní motivace?
Divokej Bill vznikl v roce 1998. Jsme z Úval a okolí. Potkávali jsme se na koncertech, v hospodách, někdo s někým chodil do školy atd. Motivací bylo zahrát si, zažít nějakou srandu, poznat nové lidi, pobavit se navzájem, popít, a to každý víkend někde jinde.

Vždycky jsem měl pocit, že vaši tvorbu ovlivňuje vaše přátelství a že zpíváte o životě tak, jak jej prožíváte. Z čeho vycházíte při tvorbě textů? Čím to, že se nebojíte otevřít ani bolestivá témata, jako je třeba sebevražda?
Přesně tak to je. Vesměs Vaškovy texty jsou o životě, co jsme zažili a zažíváme. O životě, holkách, vztazích, zklamáních, ponaučeních, lásce, smrti a i zmiňované sebevraždě. Jsou to témata, která jsou součástí nejen našich životů. Jsou věci, které neovlivníš, a to, že se o nich nebudeš bavit anebo o nich zpívat, neznamená, že nejsou. Naopak si myslím a vím, že občas naše texty někomu pomohly ve slabší chvilce, najdeš si v tom to své a třeba něco přehodnotíš, jak to u textů a muziky bývá, a když ti někdo řekne, že se ho to dotklo, v dobrém slova smyslu, tak to je ta pravá odměna za tu práci.

Jste normální?
To musí posoudit někdo nezaujatý, ale myslím si, že ano.

MŇÁGA A ŽĎORP (Petr Fiala)

Jak tvoje písničky a jejich texty souvisejí s tvojí realitou? Máš někdy stavy podobné depresím?
Nevím, z čeho jinýho než z potřeby a z reality by mohly písničky vyrůst. I ty největší hudební pitomosti jsou reakcí na realitu. Co se týká depek, řek bych, že nemám, ale někdy je to těžké.

„Meziplotaři“ očekávají tvoje vystoupení s velkým nadšením, protože zpíváš přesně to, co mnozí cítí, ale nedovedou vyslovit. Uvědomuješ si někdy, že lidem dáváš pocit „Nelítám v tom sám“?
Uvědomuju si, že to tak někdy může být. Ale nezabývám se tím. Baví mě psát písničky, a tak je píšu.

Jsi normální?
Jasně, že jo.

LENKA DUSILOVÁ

Snad se neurazíš, když řeknu, že máš docela barvitý život. Projevuje se to v tvojí muzice?
Je fakt, že jsem toho zažila poměrně hodně: absolvovala jsem divoký devadesátky, kalila jsem, někdy došlo i na halucinogeny, prošla jsem vztahama, co měly kromě těch světlejch i dost stinný stránky. Stala jsem se neočekávaně mámou… Asi se to v tý muzice projevovat musí, když do ní dávám něco ze sebe.
Zajímá tě psychologie?
Nejsem typ, kterej pročítá tlustý psychologický knížky. Spíš je pro mě terapií muzika. Ale v jednom období mě hodně ovlivnila jedna kniha od Carla Junga. Dá se říct, že mi pomohla projít tmou.
Jsi normální?
Nevím, kterou normu máš přesně na mysli, ale myslím, že jsem v normě.

PIPES AND PINTS (Vojta Kalina & Lukáš Vincour)

Chlapa, co má rád tvrdou hudbu, posilovny a tetovací salony, si moc nespojujeme s tématy jako „bolest duše“. Jak je to u tebe?
VK: Mám rád spoustu hudebních žánrů a převažuje spíš melodická muzika. Posilovny nijak nevyhledávám, už víc jak 10 let jsem v žádné nebyl. Preferuji posilování vlastním tělem a přirozeným pohybem doma nebo v přírodě. Od tetování jako výrazového prostředku jsem před mnoha lety ustoupil. Těch pár razítek, co mám na těle, mám rád. Zabývám se spíše tématy jako je „štěstí a radost duše“ a někdy je potřeba tu bolest nebo strach odkrýt a odstranit. Záměr pozornosti není na bolest, záměr je na štěstí.
LV: Mám rád veškerou hudbu – od popu přes meditační hudbu až po ten nejtvrdší žánr. Je to pro mě terapie mnohem víc než zmiňovaná posilovna.
V posilovně jsem byl naposledy snad jako malý kluk. Spíš si jdu občas zaplavat nebo zaběhat. Tetovací salóny navštěvuji převážně na cestách anebo u mých kamarádů, když mám zrovna potřebu zaznamenat na své tělo nějakou důležitou životní událost. Každé mé tetování má význam či vzpomínku z určité části života.
Tématům jako „bolest duše“ se snažím vyhýbat obloukem, jak jen to jde! Nechci do svého těla pouštět jakékoliv negace. Jsme na světě opravdu jen chvíli a já chci mít radost ze života. Nevidím důvod, proč se trápit. Navíc žijeme opravdu ve skvělé společnosti a máme se mnohem lépe než někde jinde na světě. Můžeme si napustit teplou vanu, vybrat si, co si dáme k obědu, co budeme dělat za práci, a poté zajít třeba na koncert.

Co pro tebe znamená osobní růst. A když už jsme u toho, s jakým typem ženy bys chtěl společně růst?
VK: Je to přirozený vývoj. Něco mě naučili a já to přijal za své a něco jsem okoukal. Spousta z toho, co mě naučili, už je dávno neplatné nebo mě to naučili špatně a spoustu věcí, které jsem okoukal, jsem okoukal mylně nebo jsem si to nesprávně vyložil. Na základě tohoto učení reaguji vědomě i nevědomě na podněty z okolí a vytvářím si tím svojí realitu. Můžu se tedy cyklit v situacích, které jsou nežádoucí, což rozklíčuji na základě špatných pocitů, které mi to přináší, nebo se poučím, změním přístup, nechám svou osobnost vyrůst a přetvořím si svůj život do série příjemných pocitů i projevů v realitě. Je to neustálý proces. Mění se sociální kulisy i tělesné a duševní potřeby. Je potřeba aktualizovat, přehodnocovat, optimalizovat. Žena, se kterou žiji, je přesně tím typem. Vzájemně se od sebe učíme a jsme otevření k přehodnocování dosavadních přístupů k životu a sobě.
LV: Osobní růst pro mě znamená životní posun směrem vzhůru. Nazval bych to asi zdokonalováním sebe sama, ať už studiem, či poučením se z chyb minulosti… Je to nekonečný vývoj, který nemá cíl, ale cestu.
Chtěl bych růst společně s ženou, která by mi byla inspirací a motivací.

Jsi normální?
VK: Ano. Dávám si právo být normální. A dávám si právo být i nenormální. Záleží, o jaké normě se bavíme, a co by mně nebo světu taková norma přinesla. Stal jsem se velmi vybíravým v tom, co přijmu za své a co ne.
LV: Netroufám si tvrdit a určovat, kde je hranice normálnosti. Já osobně si mohu myslet, že jsem normální, ale někdo jiný ne. Nevidím v tom důležitost.

KRUCIPÜSK (Tomáš Hajíček)

Z vaší nové desky je cítit zdravá naštvanost. Je pro vás muzika jako psychoterapie, při které se vyhrajete z toho, co vás štve?
Muzika, obecně, je v podstatě nehmotné zhmotnění pocitů interpretů, kteří se staví k jedné určité věci svým subjektivním vyjádřením. Spojením několika takových faktorů, textu a samozřejmě posluchačů pak vzniká určitá neopakovatelná energie, která může být a zřejmě i působí jako psychoterapie.
Zcela po selsku. Muzika je psychoterapie. Naštvaní jsme, jelikož jsme zažili dobu před listopadem 1989 a nynější i předešlá vláda, vždy až na pár zoufalých odpůrců, chce zemi rozprodat a národ poskytnout jako novodobé otroky pro pár špinavých zlaťáků pod heslem „Vpřed ni krok a směle vzad!“ Je smutné, když si doma (naše Vlast) musí člověk někde vytvořit ještě víc Doma, aby měl s tím okolním doma co nejméně společného, a snaží se v tom ustrašeném, nesmyslném počínání být ze všech sil šťastný, aniž by s tím, co připravuje svým dětem a potažmo národu, chtěl něco udělat. Ještě že je lidské počínání naší planetě a vesmíru jedno.

Četli jsme, že věříte ve stěhování duší. Kdyby to bylo na vás, do čeho byste se chtěl převtělit?
Reinkarnace jsou v podstatě z mého pohledu určitými levely, kterými každý musí projít a se ctí vyřešit nespočet postojů k lidskému bytí. Tudíž pokud se mu nepodaří ten který zvládnout, musí jej opakovat. Ve skrytu duše doufám, narozen ve znamení Ryby, že jsem, dle starého učení, v posledním levelu. V reinkarnaci lidské duše do jiných pozemských forem života (zvířata, stromy, kámen, voda atd.) moc nevěřím. Ovšem energie se neztrácí.

Jste normální?
Pokud jsou normální ti, co zneužívají dobro, vytvářejí zlo a mají pocit všeobecné pozemské nadřazenosti, tak jsem nejspíš blázen.

Každý z nás má jinou představu o životě, každý se chce řídit vlastními pravidly. Ale jedno mají asi všichni společné – chtějí být v souladu s vlastní duší. Bez vnitřní harmonie si totiž stěží užijeme to, co nám život nabízí. Proto v každé programové zóně festivalu vznikne kromě hudebních pódií něco, co nikde jinde nenajdete. Je to „srdce zóny“ – místo pro setkávání lidí, kteří si chtějí spolu se špičkovými psychology a terapeuty popovídat o něčem důležitém. Třeba o mezilidských vztazích, účincích drog, hlubinné psychologii nebo podstatě různých duševních chorob.

Na festivalu se zapojíte do diskuze s kapacitami, jako je náš přední odborník na mezilidské vztahy Petr Šmolka nebo znalec Carla Junga Tomáš Holcman z Krizového centra RIAPS. I tito dva pánové nám odpověděli na několik otázek:

PhDr. Petr Šmolka, vedoucí Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy

Váš diskuzní blok na festivalu se jmenuje „Hodíme se k sobě miláčku?“ Můžete naznačit, co se během něj návštěvníci dozvědí?
My nesmíme ani naznačovat. Ve Vašem případě ale učiním výjimku. Byl bych rád, kdyby si odnesli alespoň pár informací, jak se vyhnout partnerským výběrům, jejichž šance na harmonický společný život se limitně blíží nule. Jaký vliv mají původní rodiny, jak rozpoznat nejrizikovější typy partnerů, v jakém prostředí a jak se seznamovat, v té souvislosti zřejmě i cosi o tzv. doplňkových formách seznamování (inzerce, internet, rychlé rande apod.).

Ve kterých případech dokáže vaše poradna zachránit vztah? Jsou případy, kdy lidem doporučíte, aby se raději rozešli?
Je sporné, zda bychom se v každém případě měli snažit o záchranu vztahu. V některých případech jsou vztahy narušeny tak hluboce, že by pak šlo jen o prodlužování zákonité agónie. Zvláště tam, kde je vše navíc spojeno i s hrubou osobnostní patologií. Pak ten rozchod nejen doporučíme, ale pokoušíme se napomoci klientům k tomu, aby byl co nejméně bolestivý. Poradenská pomoc je naopak velice účinná všude tam, kde se partnerům pouze nedostává dovedností, které jsou pro soužití nutné. Často proto, že je neměli od koho odkoukat, kde se jim naučit.

Jste normální?
Tuto otázku byste měl klást spíše mým bližním. Zhruba před 50 lety sestavila paní docentka Syřišťová skripta o normalitě. Kdybychom měli dostát všem kritériím „normality“, pak bychom mohli směle konstatovat, že poslední zcela normální jedinec byl na našem území spatřen ve volné přírodě někdy na konci XVII. století. Jeho existence navíc nebyla nikdy spolehlivě vědecky doložena. Pokud bych se ale vrátil k sobě, určitě bych našel pár bližních, kteří by se ptali, zda jsem normální, když tak hezkou květnou neděli trávím besedováním v psychiatrické léčebně. Možná by dodali, že by si mě tam snad měli rovnou nechat!

Mgr. Tomáš Holcner, vedoucí Krizového centra RIAPS

Mohl byste říct pár slov o centru RIAPS, které vedete?
Krizové centrum RIAPS je součástí příspěvkové organizace hl. m. Prahy, Centra sociálních služeb Praha. Jedná se o pracoviště poskytující pomoc lidem, u kterých je v důsledku náročných životních událostí ohroženo jejich duševní zdraví. Nabízíme nepřetržitou pohotovostní službu psychiatra, ve všední dny je přítomen také psycholog. Pro lidi, kteří potřebují intenzivnější péči je k dispozici také denní stacionář či možnost pobytu na krizovém lůžku po dobu až 5 dnů. Důležité je rovněž dodat, že služba je hrazena ze zdravotního pojištění a je určena plnoletým klientům.

Dokázal byste úplně maximálně zestručnit, co vás přitahuje na analytické psychologii a celé té jungovské tradici?
Určitě fakt, že analytická psychologie se nesnaží člověka škatulkovat. Je zde velký respekt k individuálnímu příběhu, ve kterém jde především o dosažení celosti spočívající v rozpoznání a přijetí jednotlivých stránek osobnosti. Zajímavý je Jungův pohled na nevědomí, kterému přisuzuje kompenzační schopnost vůči vědomí. Nejrůznější psychické a psychosomatické potíže pak nejsou jenom jakousi nesmyslnou obstrukcí, ale snahou o nastolení rovnováhy, pokud je náš životní postoj příliš jednostranný. Není náhoda, že psychická krize vede často k osobnostnímu rozvoji a smysluplnějšímu životu.

Jste normální?
To záleží zejména na tom, jak definujeme normalitu. Nicméně pokud budu odpovídat v duchu analytické psychologie, k níž směřoval předchozí dotaz, pak jsem, stejně jako každý člověk, především jedinečný. Moje silné i slabé stránky, můj životní příběh, vytváří osobitou, pestrobarevnou paletu a to je to, co je zajímavé, ale nevím, jestli nezbytně ve všech ohledech normální.

Tomáš Kočko & ORCHESTR přichází s novinkovým albem Velesu

29 Duben, 2016 Články
Tomáš Kočko & ORCHESTR přichází s novinkovým albem Velesu

Novinkové album Velesu Tomáše Kočka & ORCHESTRU vychází u vydavatelství Indies Scope 29.4.2016. Po albu věnovaném bohyni země a hojnosti Živě se Tomáš Kočko obrací k Velesu, pánovi zásvětí střežícímu řád a čas. V krvi a duši nám tepe rytmus našich předků, jejich sny, radosti, strasti a obavy. I díky tomu devět autorských skladeb Tomáše Kočka dokáže zasáhnout každého posluchače. Nahrávka nabízí jak zadumané skladby, tak i skočné vypalovačky. Tomáš Kočko opět skvělým producentským citem dokáže propojit skladby inspirované folklórními motivy s vrstevnatými vícehlasy a zároveň využít rockových kytar a postupů. Na Velesu  rezonují ozvěny dávných slovanských kultů, inspirace světem, kterému bylo cizí striktní černobílé vidění.

Deváté řadové album Velesu Tomáše Kočka & Orchestru tematicky navazuje na předchozí nahrávku Živě. „Obě desky jsou věnovány staroslovanským božstvům, Živě a Velesovi. Živa dostala výběr toho nejlepšího z našich předešlých alb, tedy jakési the best of nahrané živě na koncertě v Ostravě a Veles pak zbrusu nové autorské písně nahrané ve studiu v Brně. Živa a Veles dle mýtů tvořili božský pár a Veles je, mimo jiné, patronem igriců – dávných zpívajících básníků – tedy umělců,“ upřesňuje autor všech skladeb na albu Tomáš Kočko a dodává: „V době nahrávání Živě jsem už měl některé písně hotové, některé v náznacích, o některých jsem jen věděl, o čem budou, ale neměl jsem ani melodii ani text, a dvě vznikly těsně před nahráváním Velesu.“ To, čím se současné album odlišuje od dvou předchozích, je autorství skladeb. Velesu je na rozdíl od minulých alb plně autorská nahrávka. A Tomáš Kočko se i tady vyřádil nejen jako autor ale i, tak jako na předchozích deskách, jako producent. Vždyť u některých skladeb se dosáhlo až sto padesáti nahraných stop.

Už z podstaty samotného výběru tématu je jasné, že album nebude bezstarostnou skočnou veselicí. Tomáš Kočko se na Velesu přibližuje temnějšímu pojetí svých skladeb a vzdáleně odkazuje i na nahrávku Godula. Ani zde nezapře svůj kladný vztah k tvrdším hudebním žánrům. „Po producentské účasti na třech ethnometalových deskách jsem tvrdou muzikou docela načichl a to se samozřejmě projevuje i na novém albu,“ říká Tomáš Kočko. Rozhodně však nelze očekávat, že by snad měnil zásadně styl. Hudební stránka alba zůstává v typicky kočkovské směsici transovních i zadumaných rytmů inspirovaných jak tradiční lidovou hudbu, tak i metalem a folkem.

Nový materiál bude představen na koncertech jak v rámci letní festivalové sezóny, tak i během podzimního turné. CD bude pokřtěno hned dvakrát, a to 19.10.brněnském Sono Music Centru a o den později 20.10. v rodišti Tomáše Kočka, Frýdku-Místku, na Nové scéně Vlast.

Bio:
Tomáš Kočko & ORCHESTR jsou dvojnásobnými držiteli ceny Anděl za album roku. Jejich Poplór bodoval v prestižní TOP 20 Europian World Music Charts, album Do kamene tesané aneb Ondráš se stalo předobrazem polského divadelního představení Ondraszek – pan Łysej Góry. Se svou muzikou inspirovanou tradiční moravskou hudbou koncertují Tomáš Kočko & ORCHESTR v Evropě od Ruska až po Irsko, hrají na festivalech folklórních, folkových, rockových i metalových. Zatímco jejich první album – Horní chlapci – je folkovým holdem valašskému básníkovi Ladislavu Nezdařilovi, aktuální CD – Velesu – přináší pestrou fúzi žánrů pevně ukotvenou v odkazu moravské tradiční hudby.  A v rozpětí mezi těmito alby najdete tvorbu tohoto jedinečného seskupení.

 

Související odkazy:

http://www.kocko.cz/

http://www.indies.eu/

 

 

 

V případě zájmu o více informací nebo rozhovor s Tomášem Kočkem kontaktujte:


Štěpánka Kubíčková
Kontra Production
e-mail: stepanka.kubickova@kontraproduction.cz
tel.: +420 774 486 659
web: http://www.kontraproduction.cz

M2E na Óčku

26 Duben, 2016 Články
M2E na Óčku

Kapela M2E původním názvem Minute to Escape nejsou na našem webu žádným nováčkem, ale co se u mladých kluků z Bruntálu přihodilo nového a kde je můžete právě pravidelně sledovat se v dnešním článku dozvíte.

Pop punková a pop rocková kapela M2E vznikla před 3 lety během nichž mají na svém účtě odehraných několik desítek koncertních vystoupení,menší festivaly, natáčení dvou videoklipů a jedno úspěšné CD.Momentálně je však čeká zatím největší úspěch, jako jedna ze tří kapel se zúčastní programu G2 Band Academy na TV Óčko, kde budete moct sledovat její progres a plnění jednotlivých úkolů a výzev po dobu sedmi měsíců.

Petr Havlík,basová kytara,zpěv: Do pořadu jsme se dostali díky třiceti sekundovému videu, které jsme natočili na zkušebně. To byl vlastně i první úkol. Tím druhým úkolem bylo, se v relativně krátkém čase dostavit na casting do pražského Music City. Tam se nám podařilo zvítězit a podepsat tak smlouvu s touto hudební televizí. Čekají nás teď tak výzvy jako nahrávání singlu, natáčení videoklipu a mnoho dalších.
Kdo z Vás přišel s nápadem se přihlásit do G2 Band Academy nebo to byl jednoznačně společný nápad a rozhodnutí:)
S nápadem přišel Dave a v podstatě nám asi ani nedal na výběr ?. Prostě jsme dali hlavy dohromady, natočili video s dobrým nápadem a hle! Jsme tam
Jaká byla Vaše první reakce po vyhlášení, že patříte mezi TOP 3 kapely?Tyto top 3 kapely se vybíraly ze čtyř postupujících. Nás četli až úplně nakonec. Takže jsme asi každej měli mírně nahnáno ?. Rád bych řekl, že jsme potom začali nazí tančit po stole, ale ten fakt nám došel vlastně až druhý den, při prvním natáčení pořadu.
Jak jste prožívali první natáčení před kamerou v TV Óčku?Byla to určitě super nová zkušenost. Lehce nervózní byl asi každej z nás, ale myslím, že jsme si s tím poradili a další natáčení už budou jen ve větší pohodě. Pak už zase budeme působit jako klasickej dětskej zájezd:)
Na jaký song se Vaší fanoušci můžou pomalu těšit na nový videoklip v rámci projektu?Samotný singl budeme teprve buďto vybírat z našich připravených, nebo skládat úplně nový za dozoru kamer a profesionálů z branže. Videoklip pak vyjde za podpory Óčka ke konci projektu.
Na jakých koncertech a festivalech se letos určitě objevíte?Ze zatím potvrzených koncertů nás můžete vidět například na Šumperském majálesu, s kapelou INEKAFE v rámci jejich tour ve Staré říši, nebo také poprvé na Slovenském festivalu v městě Sebechleby! Díky G2 Band Academy také i v pražské Lucerně!



 

 

 

            Kdy můžete G2 Band Academy na TV Óčku sledovat? Premiéra prvního dílu tohoto pořadu proběhla ve čtvrtek 21.dubna a na další nové díly se můžete těšit každý čtvrtek v 15:50 před pořadem Óčko Chart a reprízy každou neděli v 18:00.

Odkaz na článek:  http://ocko.tv/clanky/ocko-naslo-nove-tri-hrdiny-ucastniky-g2-band-academy-33f590c8.html

Novinky o G2 Band: http://g2ba.ocko.tv/

Odkaz na kapelu: https://www.facebook.com/m2eband?__mref=message_bubble

Youtubude kapely: https://www.youtube.com/user/MinuteToEscape

Řezníkovo nové CD Říše za Zrcadlem

31 Březen, 2016 Články
Řezníkovo nové CD Říše za Zrcadlem

Po dvou letech přichází Řezník s novou sólovkou ŘÍŠE ZA ZRCADLEM. Deska se navrací ke kořenům a je plná nenávisti, zla, nihilsmu a pohrdání běžnou lidskou demencí. Podle Řezníka jde zatím o jeho nejlepší počin. Mezi hosty se tradičně objevuje DeSade a na skladbě We´re Gonna Fuck You Up od Snowgoons také kanadský fanatik Madchild! Album obsahuje celkem 15 tracků. O produkci se postaral především Podojkrávu, dále PhoeniCZ, Mortem, Come4You a Freezer. Cover vytvořil Arbe.

Album vychází 28.4. a nyní je možní si ho předobjednat hned v několika verzích a získat tak jedinečné bonusy. Základní pack obsahuje exkluzivní „zrcadlovou“ edici alba, Řezníkův podpis a připínací placku. Je možné si však vybral i balíček s tričkem, plakátem a vstupenkou na křest alba (7.5. v pražském Stormu)

CD Řezník – Říše Za Zrcadlem (Předobjednávka) : http://shop.znk.cz/cs/home/192-cd-reznik-rise-za-zrcadlem-predobjednavka.html
CD Řezník – Říše Za Zrcadlem (Předobjednávka) + TRIKO : http://shop.znk.cz/cs/home/193-cd-reznik-rise-za-zrcadlem-predobjednavka-triko.html
CD Řezník – Říše Za Zrcadlem (Předobjednávka) + TRIKO + PLAKÁT + VSTUPENKA NA KŘEST : http://shop.znk.cz/cs/home/194-cd-reznik-rise-za-zrcadlem-predobjednavka-triko-plakat-vstupenka.html

Tracklist:

01. Říše Za Zrcadlem
02. Zplozenej Peklem
03. We´re Gonna Fuck You Up (feat. Madchild) (prod. Snowgoons)
04. Šerednej Zmrd
05. Už Nechcí Žít Na Týhle Planetě
06. Nesnášim Všechno pt. 2
07. Trendy Zmrdi (feat. Undead Orchersta)
08. Všechny Zabít
09. Pan Au
10. Žádnej Cíl
11. S!CKSHYT
12. Nejsem Dobrej Společník
13. Tisíc Mil (feat. DeSade)
14. Nirvana
15. Už ani nevim…

VIDEOKLIP ŠEREDNEJ Z..D

Jedná se o první videoklip, kde se Řezník objevuje bez masky – přesně tak, jak ho pánbůh znetvořil. „Je to taková oslava ošklivosti. Krásný lidi to maj v životě jednoduchý – každej se s nima chce bavit, i když maj v hlavách nasráno. Hnusnej člověk si musí svoje místo vybojovat. Chtěl sem udělat hymnu pro všechny paksichty!“ dodává Řezník. Klip tentokrát zrealizoval Kunes a za kamerou byl Tomáš Šťastný.

Videoklip YouTube : https://www.youtube.com/watch?v=-hTyZNgbYdk

Mr. Elastik nás vrací o sto let zpátky!

29 Březen, 2016 Články
Mr. Elastik nás vrací o sto let zpátky!

Spojení manouche jazzu a swingu dvacátých a třicátých let minulého století s moderní elektronickou hudbou je to, co nejlépe charakterizuje projekt Mr. Elastik.Sloučením těchto odlišných žánrů vznikl hudebně pestrý a neokoukaný mix, který si pomalu, ale jistě nachází cestu i u nás. Ve světě velmi populární styl vznikl v polovině minulého desetiletí a je stále na vzestupu.

Snowman – nový videoklip

Mr. Elastik na české scéně působí teprve necelý rok. Přesto uskupení zformované kolem Marcela „Mersího“ Marka, mimo jiné spoluzakladatele kapely Děda Mládek Illegal Band a člena kapely Burma Jones, vydalo už dva singly. První, píseň Anakonda Bomba, pokřtili minulý podzim a nedávno se křtu se vším všudy dočkal i druhý singl Snowman. Ke kterému byl natočen i  vtipný videoklip.

Mr. Elastik vznikli na podzim roku 2014. Marcel Marek aka Dj Mersi vystudoval hudební konzervatoř v Plzni. Už za studií začal hrát na bicí ve skupině Burma Jones, v roce 1998 pak spoluzaložil kapelu Děda Mládek Illegal Band.

Martina Jablanovská
773 022 238
jam-pr@email.cz
helpmusic@email.cz

www.helpmusic.cz
www.votvirak.cz
www.wink.cz
www.visaci.cz
www.rockandpop.cz
www.helpband.cz
www.rozmarne.cz

 

Marek Baroš: Je skvělé, že si školy uvědomují práci svých studentů, kteří se podílejí na kulturním rozvoji města

21 Březen, 2016 Články
Marek Baroš: Je skvělé, že si školy uvědomují práci svých studentů, kteří se podílejí na kulturním rozvoji města

Rozhovor s dramaturgem M-klubu Markem Barošem o festivalu Majáles 2016

Začátkem května, přesně v sobotu 7., se v areálu zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí uskuteční pátý ročník studentského festivalu Majáles 2016. Po zkušební vnitřní verzi z loňského roku se tentokrát opět dostane ven. Přibudou nové scény a poprvé se na organizaci podílejí studenti meziříčských škol. O připravovaném programu i spolupráci se školami vyzpovídala dramaturga Marka Baroše jedna ze studentek Lenka Valoušková.

Co vás přivedlo k myšlence uspořádat ve Valašském Meziříčí studentský Majáles?
Majáles ve Valmezu funguje již několik let. Letos pořádáme pátý ročník. Vůbec první zorganizovali studenti místní pobočky Vysoké školy Báňské. Další roky již škola spolupracovala s Kulturním zařízením města Valašského Meziříčí.

Co vás motivuje k pokračování v tradici?
V blízkém okolí chybí festival pro mladé. Od té doby, co není Hrachovka, tady máme pouze Valašský Špalíček, jehož zaměření jde jiným směrem nebo GulášFest, který je ryze komerční. Na Majáles se mi nejvíce líbí spolupráce M-klubu se studenty. Myslím, že ze strany studentů nejde pouze o zábavu, ale o opravdovou práci, která má smysl a něco jim do budoucna přinese.

Jak vzpomínáte na minulé ročníky? Bude se ten letošní v něčem lišit nebo pojedete, jak se říká, v zajetých kolejích?
V loni byla hlavním tahounem kapela Skyline a i když byla zpěvačka nemocná, byl její výkon výborný. Takže sem i s minulým ročníkem velmi spokojen a hodně sem si ho užil. Hlavním rozdílem oproti loňskému roku je to, že se Majáles odehrával celý uvnitř. Letos máme přichystanou venkovní scénu. Přibyla třetí alternativní scéna s divadlem a samozřejmě je změna v tom, že organizaci necháváme čistě na studentech.

Jaké kapely se tedy chystají na pátý ročník?
Letošní výběr je opravdu znamenitý a různorodý. Hlavním tahounem je současně nejúspěšnější česká kapela Jelen, která se v rádiovém éteru uchytila singly Magdaléna, Co bylo dál a v současné době boduje s písní Vlčí srdce. Pozvání přijali také Lake Malawi v čele s Albertem Černým, mladý ambiciózní rapper Reginald nebo Rocky Leon, který svůj um přiveze až z Vídně.

Zmínil jste spolupráci se studenty, takže se na Majálesu určitě podílí spousta škol. Jak jste toho docílili?
Zatímco v jiných letech se na Majálesu účastnila pouze jedna škola, letos jsme zapojili škol čtrnáct a to protože Majáles organizují studenti právě těchto škol. Některé školy tam chtějí mít své workshopy, propagační tabule o výhodách jejich vzdělání, či se chystají vařit kafe. Je skvělé, že si školy uvědomují práci svých studentů, kteří se určitým způsobem podílejí na kulturním rozvoji Valašského Meziříčí a snaží se je ze všech sil podpořit.

Máte na mysli všechny školy?
Určitě ne. Všechny školy se na Majálesu nepodílí.

Čím se návštěvníci budou moci zabavit v případě, že právě hrající kapelu zrovna nevyhledávají? Máte v rukávu i nějaký alternativní program?
Na Majálesu budou i workshopy. Například astronautický workshop. Kromě dvou scén, jedné na II. nádvoří a druhé ve sklepení M-klubu, bude i třetí prezentovaná spíše kulturně-dramaticky v prostorách Malé scény za oponou obohacena autorským čtením a OPEN MICem, který dává prostor amatérským muzikantům představit svou tvorbu.

Jak to bude s občerstvením?
Kromě běžných festivalových stánků máme přislíben i veganský stánek. Co se pití týče, tak značku zatím nemůžeme uvádět, ale pivo bude a bude dobré. Na tom se přece šetřit nesmí.

Jste nachystaní na možnost špatného počasí?
Zamluvené máme samozřejmě dobré počasí. V případě toho špatného počasí se venkovní stage přesune z II. nádvoří do velkého sálu Kulturního zařízení.

Chtěl byste něco vzkázat mladým posluchačům, kteří se chystají či teprve váhají přijít?
Právě jedeme autem, kde se tento rozhovor odehrává, a tachometr ukazuje 11 999 kilometrů. Jezděte bez nehod a dorazte k nám!

Marka Baroše, dramaturga M-klubu se ptala studentka Lenka Valoušková.

(smo#2016)

Ondřej Smolka, PR Manager, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, p. o.
Kontakt: tel. 739 470 291, email: smolka@kzvalmez.cz, www.kzvalmez.cz