Švédský tank Sabaton převálcoval Havířov

Švédský tank Sabaton převálcoval Havířov

Jak jsem zde již avizoval, ve dnech 8. až 9. září se již tradičně konaly pod záštitou MKS a města Havířov, v areálu městské sportovní haly a stadionu, Havířovské slavnosti. Tyto nabídly bohatý kulturní program a já se synem jsme se vydali do místa konání v sobotu, abychom vám přiblížili sobotní dění v areálu. Na místo jsme dorazili po obědě, kdy právě končilo vystoupení slovenské taneční skupiny Čarovné ostrohy, která se před časem zúčastnila televizní soutěže Talentmánie. Po tomto vystoupení následovala zdravice představitelů města a hostů a po jejich odchodu je na scéně vystřídala kapela Tublatanka, která zahrála solidní set, obsahující jejich zásadní hity.
Tublatanku poté vystřídal Pavel Callta, kterého, přiznám se, jsem slyšel úplně poprvé v životě, ale zejména dámská část publika ho, dle reakcí, znala. Během jeho vystoupení se vedle stage konala divácká soutěž v přetahování lanem, kterou výtečně, stejně jako na hlavním pódiu, moderoval herec Ondra Sokol. Ten ostatně chvílemi nevěděl co dřív, zdali moderovat nebo pořizovat fotky s davem jeho fanynek. Vše zvládl na jedničku. Soutěž i fotky.

To už se ale areál solidně zaplnil, jelikož se na pódiu chystalo vystoupení první hvězdy večera. Nebyl to nikdo jiný, než Pavol Habera se skupinou TEAM. Vystoupení nemělo chybu a všichni muzikanti a Pavol dokazovali, že jsou stoprocentní profesionálové. Za zhruba hodinu a třičtvrtě zahráli všechny své hity, jak z desek TEAMu, tak i ze sólovek Pavola Habery. Reklama na ticho ukončila tuto show a areál se naplnil „až po okraj“.

Přesně úderem půlnoci se rozeznělo intro a pakuž na scénu vlétli, jak uragán Sabaton a jejich „Ghost Division“, skvělý zvuk, skvělé efekty, prostě show, na jakou jsme u Sabaton zvyklí. Perfektní výkon všech muzikantů, mezi skladbami nechyběly samozřejmě tradiční hlášky: „Ještě jedno pivo“, „Kurwa dobrý“, atd., atd. Joakim je šprýmař, nakonec, je to přece jen poloviční Čech a my Češi máme přece humor v krvi.

Po Sabaton jsme se vydali domů a už teď jsme zvědavi, jaké překvapení chystají pořadatelé na příště. Letos to stálo za to.

Ladislav a Radovan Šiklovi

Vizovické Trnkobraní 2017

24 Srpen, 2017 Fotoreporty, Top
Vizovické Trnkobraní 2017

Festival probíhal tradičně v duchu dobré muziky a kvalitní zábavy. Oba dny se od sebe lišily pouze počasím, pátek krásně letní, sobota deštivá. Ale ani déšť nezabránil divákům si vše patřičně užít. Hlavním tahákem byla skupina Elán, měli vyhražené dokonce dvě hodiny produkce, ostatní hráli jen hodinu. Byl požitek si poslechnout Katarinu Knechtovou, Lenny, skupinu Jelen, Mňágu a Žďorb, Radečka, Flerety a mohl by jsem jmenovat další a další. Vítězem v pojídání knedlíků se tentokrát stal američan Patrick, naši borci se museli spokojit s druhým a třetím místem. Diváky také skvěle pobavila trojice Komici s.r.o, Pavlásek, Knor a Matonoha….a ještě perlička, milovníci dechovky si mohli vychutnat na venkovní stage i Moravanku…..

Josef Knápek

Ostrava v plamenech

11 Srpen, 2017 Fotoreporty, Top
Ostrava v plamenech

První srpnovou sobotu jsem se vydal do Ostravy, kde se v bývalém areálu vysokých pecí ve Vítkovicích konal již 4. ročník festivalu „Ostrava v plamenech“. Stejně, jako předešlé ročníky, program sliboval skvělé kapely a jelikož jsem na tento festival vydal poprvé (nikdy před tím mi to z důvodu pracovních povinností nevycházelo), byl jsem plný očekávání. Možná i proto, že jsem díky Radimu Pařízkovi získal akreditaci, což byla na větším festivalu rovněž má premiéra. Byl jsem docela natěšený, protože role headlinera se zhostili švédští Arch Enemy, což věštilo parádní podívanou a to nejen díky jejich velice atraktivní zpěvačce. Nakonec…Arch Enemy se mi líbí už hodně dlouho, ještě z dob, kdy za mikrofonem stála (?) neméně atraktivní Angela Gossow.

První dvě kapely, znojemské X-Core a polské Crystal Viper jsem bohužel nestihl (opět z časových důvodů, vyplývajících z mého zaměstnání), ale na třetí kapelu v pořadí, což byli kluci od nás z Hranic, jejichž hvězda stoupá na českém rockovém nebi výš a výš a nejde o nikoho jiného, nežli o skupinu Traktor, už jsem se dostavil včas. Traktor předvedl dobrý výkon, jako ostatně vždy, co jsem je viděl a vzhledem k tomu, jaké panovalo pekelné vedro, zaslouží za svůj výkon obdiv nejen oni, ale i všichni ostatní účinkující. A diváci samozřejmě také. Sešlo se jich opravdu hodně a vytvořili všem kapelám parádní atmosféru. Po Traktoru na pódium naběhli Melechesh, kteří dojeli zahrát až z Izraele. Dost dálka, ale kapela z ještě větší dálky nás čekala večer. Melechesh jsem viděl loni na MoR, tam zase pro změnu pršelo, na což jsme na autogramiádě vzpomněli s Ashmedim. Po Melechesh přišla na řadu třetí a zároveň poslední domácí kapela, i když s dvěma cizinci v sestavě, což ale nebylo vůbec na škodu, protože se jedná o zkušené a slavné matadory. Na kytaru se představil Roland Grapow (exHelloween, Masterplan) a  za bicí soupravu usedl snad ještě populárnější Mike Terrana (exRage), který během koncertu předvedl asi desetiminutové sólo na bicí a sklidil obrovský aplaus.

Ale to už se všechno chystalo na vyvrcholení večera. Jako první přišel na řadu host z Dálného Východu, legendární Loudness z Japonska. Tato kapela byla velice populární v 80tých letech minulého století a v žádném případě nic ze svého umu neztratila. Chlapům to prostě hrálo, jak zamlada.

No…a po asi půlhodinové pauze se rozezněly tóny skladby ACDC Thunderstruck a po jejím doznění na pódium vtrhli jak uragán Arch Enemy. Rozběhla se úžasná show, charismatická Alissa White-Gluz uváděla publikum do varu, celá kapela šlapala, jak perfektně namazaný stroj. Po jedné a půl hodině koncert skončil a divákům zbývala na poslech a podívano už jen jediná kapela a tou byli též švédští Civil War, kteří předvedli klasický severský power metal (jak by ne, když kapela vznikla z „odejitých“ členů legendárních Sabaton). Můj názor je, že letošní ročník se hodně povedl a organizátoři si sami nasadili laťku hodně vysoko a my jen můžeme spekulovat, jakými jmény nás překvapí při zveřejnění potvrzených kapel na příští ročník.

Festival, jako takový mě mile překvapil, je zasazen do krásného areálu, snad je to počasí…nemuselo být takové vedro. Ale pořád lepší, než kdyby pršelo, že?

Tak se mějte a zas někdy příště…

 

Ladislav Šikl