Přestože je mnozí považují za mladou kapelu, slovenská parta Smola a hrušky je na scéně už dvacet let. Zásadní výročí oslaví příští rok dvaceti koncerty na Slovensku, novým albem, knihou a filmem. Aktuálně bodují sarkastickým videoklipem k písničce Profesor Lásky, která se objeví na chystané sedmé řadové desce.
Váš aktuální klip k písni Profesor Lásky je poměrně romantický, což je na vás docela neobvyklé, máte většinou zábavné videoklipy.
Spoko: Je takový romantický, to je pravda. Je to způsobené hlavně tématem písničky, jež je o tom, jak jsme všichni romantičtí, a to hlavně na začátku vztahu. Chtěli jsme udělat videoklip z prostředí svatební veselky, která ale na druhou stranu nekončí úplně romanticky, ale takový je život. Jsou tam pěkné záběry Slovenského ráje.
Ján: V klipu je zachycena svatba, jež se koná na východním Slovensku, kde je známo, že pořádná zábava není, dokud se tam lidé neopijí a nepobijí.
Videoklip vychází z vlastních zážitků, nebo jde jen o zrealizování nějakého nápadu?
Spoko: Jeden náš kamarád se v sobotu ženil a v pondělí už se zase rozváděl. Takže je to na motivy toho příběhu. Při realizaci klipu se nám stalo, že jedna slečna, která v tu chvíli byla ubytovaná na hotelu, kde jsme natáčeli, se ptala, proč hrajeme na svatbě pořád jednu a tu samou písničku. Časem narazila na náš videoklip a až pak zjistila, že to bylo jeho natáčení. Myslela si, že to byla skutečnost a Profesora Lásky tam hrajeme dokola schválně. Tak má naše fanynka pěknou vzpomínku na to, že tam byla a viděla takovou neobyčejnou svatbu (smích).
O kom tedy je Profesor Lásky?
Spoko: Ta písnička je o všech. Není vyloženě svatební, ale spíš o tom, že na začátku vztahu jsme všichni dokonalí, úžasní a nejlepší, zkrátka profesoři lásky.
Když skládáte, píšete většinou o zážitcích konkrétních lidí, nebo obecně?
Spoko: Všechno je o nás nebo o lidech, které známe, a někdy jsou inspirací i knihy, jež právě čtu. Hodně příběhů vychází z nás, některé komentují společenské či politické události, které se nás dotýkají. Například písnička Za Rodinu vznikla v čase, kdy bylo na Slovensku referendum o tom, či se můžou brát lidé stejného pohlaví, zda-li mohou adoptovat a vychovávat děti osoby stejného pohlaví a podobně. Referendum polarizovalo společnost a když jsem viděl, jak někteří kvazi křesťané by pro svou pravdu byli schopni ukamenovat lidi, co si myslí opak, tak jsem nemohl dělat nic jiného než napsat ironický song, který bude také na novém albu a který se těší u fanoušků velké oblibě.
Ján: Ta písnička vychází sice z vlastní zkušenosti, ale snažíme se to vždy napsat tak, aby se v té situaci našel každý člověk.
Spoko: Teď jsi to řekl opravdu nádherně!
Ján: To jsem šťastný, mám na to školu (smích).
Vyjadřujete se radši přímo slovy, nebo hudbou?
Spoko: Radši hudbou. Nepíšeme politické statusy ani nic podobného. Když se řeší nějaká kauza, tak ji třeba zhudebníme, a když je potom písnička oblíbená, tak jsme rádi dvojnásobně.
Ján: Písničky všeobecně, a i ty o politice, děláme tak, že mají kolikrát dvojí smysl. Například song Som Najebaný je pro mnoho lidí o chlastu, ale ty chytřejší vědí, že je o politice.
Profesora Lásky začala hrát i nějaká rádia, což je u nás i na Slovensku vždycky úspěch.
Spoko: Je to docela dobré, jsme rádi, když si nás rádia všimnou a hrají nás. Pro mně jako autora je to určitá forma ocenění .
Avizovali jste novou desku. Na kdy plánujete její vydání?
Spoko: Do konce roku jsme si dali takový neoficiální termín, že bychom chtěli sedmé studiové album dokončit. Finálové fáze jsou vždycky nejtěžší, ale chtěli bychom, aby to vyšlo na Valentýna 14. února 2017. Na novém albu budou písničky, které lidé už znají a nebyly ještě na žádné desce, jako Profesor Lásky, Mary, Televízne Noviny nebo Čierny Biely. Budou tam i nové písničky, které ještě nikdo nikdy neslyšel, ani my sami jsme je ještě neslyšeli, protože jsme je ještě nedokončili.(smích)
Ján: Zrovna dnes jsme jeli do Prahy šest hodin a celou cestu jsme řešili právě nové písničky, jejich texty a aranže, třeba kde v nich budou trubky.
Spoko: S tím se dá zabavit, to je jak Scrabble. Pořád vymýšlíš něco nového.
Ján: Někdo hraje The Sims na počítači a my si skládáme hudbu.
Novinka vyjde po pěti letech, to je v současné době na desku docela dlouho. Jaké další novinky máte v plánu?
Spoko: Docela jo, ale tím, že pořád děláme dvě až tři nové písničky a klipy do roka, tak jsme stále fanouškům na očích. Vědí, že se neflákame. Příští rok od půlky února začíná naše slovenské turné o dvaceti koncertech ke dvaceti letům naší existence, které oslavíme taktéž příští rok. Začínáme ho v Bratislavě 16. února a momentálně řešíme i termíny podzimního turné v Čechách. Nejbližší koncerty v roce 2016 v České republice jsou tak 9. prosince v Jeseníku a den poté v Českých Budějovicích. V létě budeme hrát festivaly na Slovensku a v Čechách a chceme vydat i knihu o naší kapele. Měla by tam být trocha historie, jak jsme vůbec vznikli a k tomu se vázající vtipné i smutné historky z naší existence. Máme to rozepsané, tak uvidíme. Chystáme i film, který možná za rok bude venku. Bude o vztahu hudby a sportu.
To jsou docela velké projekty a plány.
Spoko: Tak snažíme se, abychom se nenudili.
Ján: I nová trička teď máme, potítka. Jsme sice muzikanti, ale musíme dělat i mnoho jiných věcí.
Spoko: Připravujeme také nové spolupráce, některé z nich jsou už hotové. Zanedlouho vyjde nový singl a klip s Mariánem Čechovským, to je takový slovenský šoumen. S Colectivem řešíme spolupráci už půl roku, ale nedávno jsme si volali a vypadá to, že už bychom to mohli dokončit. Některé písničky jsou v procesu i dva, pět nebo patnáct let od prvotního nápadu.
Ján: Někdy písnička čeká, až na ni dozraje čas. Máš nějaký nápad, ale prostě nejde dokončit. Nevýhoda rozpracovaných věcí je pak v tom, že nevíš, co dokončit dřív.
Hodnotíte už těch dvacet let, co Smola a hrušky fungují?
Spoko: Tento rok jsem neřešil to, co bylo, ale to, co bude. Ještě jsme se nebavili o těch nejlepších nebo naopak nejhorších věcech, které jsme za dobu existence kapely udělali. Nerozpadli jsme se, což je základ na to, abychom mohli rekapitulovat. Konstruktivně přemýšlíme o tom, co se dá zlepšit, řešíme technické věci, třeba jestli dáme do zkušebny nové koberce, nový aparát a podobně. To jsou věci, jež fanoušci nevidí.
Pamatujete si první koncert?
Spoko: Já si ho pamatuju. Zrovna máme zkušebnu na místě, kde jsme měli první koncert, ve Spišské Nové Vsi, což je dost zajímavé. Těch dvacet let od něj uplynulo strašně rychle. Když se člověk ohlédne zpět, tak vidí jen to dobré. Působíme sice dvě desetiletí let, ale pořád jsme bráni jako mladá kapela, která je fresh. Některé kapely už po pěti letech pověděly všechno a už nejsou zajímavé. Pro některé lidi jsme už možná ohraní, pro další zase noví a stále nás to baví. Chodí na nás mladí lidé a na Slovensku máme teď asi deset studentských akcí, imatrikulací. Na to se velmi těším.
Co pro vás bylo za dobu fungování nejzásadnější?
Spoko: Vznik. Protože kdybychom se nedali do kupy, tak by asi nic nebylo. Začátky byly zajímavé i v tom, že nebylo tolik hudebních nástrojů a informací. Dnes je vše dostupnější – technika, studio a tak dále. Peníze jsou stále potřebné, ale deska se dá natočit i v obývaku. Všiml jsem si, že v Bratislavě i Praze jsou takové zkušebny, které vypadají jako hotel, za každými dveřmi se zkouší. To jsme my nezažili. Rozdíly jsou také v tom, že se změnila forma distribuce. Tenkrát byly kazety, cédéčka už jsou sběratelskou záležitostí. Vše se v hudebním odvětví mění a je třeba sledovat to, co trh chce, abychom se v tom neztratili. Kapely, které to nezvládly, třeba nepostřehly, že existují sociální sítě, se pak diví, že na ně nikdo nechodí.
Kterou dobu v tomto ohledu vnímáte jako lepší? Současnost, která je otevřená, nebo ta devadesátá léta?
Spoko: Já mám rád každou dobu a těžko porovnávat neporovnatelné. Myslím, že dnes je potřeba pracovat víc jako kdysi, protože není třeba tolik peněz, aby skupina vydala skvělé album. Na druhé straně je o dost větší konkurence, a tak musí kapely víc pracovat hlavou – na písničkách, na marketingu a všech věcech okolo. I my jsme nikdy nepracovali tolik jako teď. Tenkrát stačilo, aby kapela měla dobrého vydavatele, který dal písničku do telky nebo do rádia. A co se týká zábavy, kdysi byla hudba spolu se sexem jednou z mála forem zábavy. Teď je mnoho sociálních sítí, časopisů, televizních programů, videí, filmů, her, laser game a podobně. Zaujmout mladého člověka je těžší.
Nevím, zda to vnímáte u vás na Slovensku, ale v Čechách teď zažívají boom kapely, které do pár let vyšumí a už o ně nikdo nemá zájem.
Ján: I u nás na Slovensku se to stává, vše ukáže čas.
Spoko: Žijeme v době konzumu. Koupíš, použiješ, vyhodíš. To se týká i vztahů. Zaujmout lze rychle a je na každé kapele, jak se k tomu postaví a zda vydrží. Může uletět na tom, že je slavná a nemít potřebu jít dál. Ti, kteří to dělají s láskou, jsou většinou úspěšní po dlouhá léta.
Text: Barbora Turková, Šárka Blahoňovská
Foto: Katarína Orešanská
Rozhovor vyšel v prosincovém čísle magazínu HelpMusic.