Pamatuji si Tě ještě z doby, kdy jsi hrála společně s Docuku. Plánujete něco společného?
Docuku byla velká kapitola mého života, strávila jsem v ní 8,5 roku, ale už delší dobu jsem pryč (od září 2010). Letos v dubnu uplynulo přesně 20 let od prvního koncertu, tak jsem popravdě i čekala, jestli kluci něco nevymyslí (pokud by mě k čemukoli přizvali, určitě bych se nebránila), ale jak jsem zaznamenala na Facebooku, zrovna se do toho trefily změny v sestavě (takže v kapele zůstal už poslední původní člen, a to samotný zakladatel Jura Buksa) a zatím je tedy ticho po pěšině
Jak se na tvé tvorbě podepsal M-klub a působení ve Valmezu?
Zásadně. V M-klubu jsem prakticky vyrostla, od nějakých sedmnácti jsem tam brigádničila s babičkou v šatně, takže jsem měla možnost vidět zdarma všechny koncerty (i ty, na které bych asi normálně nešla, což mělo zásadní vliv na formování mého hudebního vkusu a rozhledu), zažila jsem mnoho ročníků festivalu Valašský špalíček (který letos mimochodem slaví 40 let).
Která je tvoje nejoblíbenější kavárna?
V současnosti to bude asi bistro Krmítko u pošty, jelikož tak 2x týdně chodím na poštu a rozesílám nové CD všude po republice. Je to takový hezký rituál si během procházky se psem dát po splnění povinnosti dobré kafe a splknout pár slov s paní majitelkou Radkou 🙂
Myslel jsem, že zmíníš Tukana:-) A máš nějaká další oblíbená místa a akce, kam bys nás chtěla pozvat?
Tucan určitě vedl ještě někdy před rokem – díky klukům z Tucana jsem udělala na začátku prvního lockdownu svůj první stream z kavárny, zjistila, že to jde a že mě to hodně baví a vlastně i drží při životě, takže jsem pak streamovala z obýváku přes iPhone jako divá (všechna videa se dají najít v sekci „video“ na mých FB stránkách). Co se týče oblíbených míst, tak já miluju hory – tam vás zvát nemusím, ať si pěkně každý najde ty svoje 😉 Ale jinak bych vás mohla pozvat na dvě takové prázdninové akce, na které jezdím už 10 let – na konci července se konají v Náměšti nad Oslavou Folkové prázdniny (taková česká mekka world-music) a 3. víkend v srpnu až v dalekém rumunském Eibenthalu festival Banát. Letos tam jedu podesáté (vynechala jsem pouze jeden ročník, takže jsem mezi muzikanty absolutním rekordmanem) a mohu tuto oázu skvělé nemainstreamové hudby a pohodových lidí jen doporučit.
To nemusíš říkat dvakrát, včera jsem se vrátil z pobytu v Krkonoších. A ještě nám na závěr řekni, na co se letos nejvíc těší Lucie Redlová a z čeho má největší radost?
Nejvíc se těším na začátek prázdnin, kdy pojedu konečně na Slovensko na Horehron do rodného domu mé babičky – 2 roky jsem se tam kvůli covidu nedostala a už se opravdu nemůžu dočkat. Jezdívala jsem tam s babičkou na prázdniny od malička (babička odtamtud pocházela, ale provdala se na Valašsko a větší část života strávila zde). Horehron je takový zvláštní a docela chudý kraj, vlastně tam celkem nic není, ale právě to „nic“ mě tam v kombinaci s parádní přírodou moc baví.
A z čeho mám největší radost? Jednoznačně z ohlasů na mé nové CD Lidová Redlová, které vyšlo v půlce května (mimochodem je na něm i písnička Horehronka, kterou mě naučila právě babička). Recenze i vzkazy mých fanoušků či přátel jsou moc milé, nabíjí mě to (a po těch 2 smutných letech skoro bez koncertů si i tu pozornost náležitě užívám 🙂 ).
Děkuji za rozhovor.
Tomáš Babický