První srpnovou sobotu jsem se vydal do Ostravy, kde se v bývalém areálu vysokých pecí ve Vítkovicích konal již 4. ročník festivalu „Ostrava v plamenech“. Stejně, jako předešlé ročníky, program sliboval skvělé kapely a jelikož jsem na tento festival vydal poprvé (nikdy před tím mi to z důvodu pracovních povinností nevycházelo), byl jsem plný očekávání. Možná i proto, že jsem díky Radimu Pařízkovi získal akreditaci, což byla na větším festivalu rovněž má premiéra. Byl jsem docela natěšený, protože role headlinera se zhostili švédští Arch Enemy, což věštilo parádní podívanou a to nejen díky jejich velice atraktivní zpěvačce. Nakonec…Arch Enemy se mi líbí už hodně dlouho, ještě z dob, kdy za mikrofonem stála (?) neméně atraktivní Angela Gossow.
První dvě kapely, znojemské X-Core a polské Crystal Viper jsem bohužel nestihl (opět z časových důvodů, vyplývajících z mého zaměstnání), ale na třetí kapelu v pořadí, což byli kluci od nás z Hranic, jejichž hvězda stoupá na českém rockovém nebi výš a výš a nejde o nikoho jiného, nežli o skupinu Traktor, už jsem se dostavil včas. Traktor předvedl dobrý výkon, jako ostatně vždy, co jsem je viděl a vzhledem k tomu, jaké panovalo pekelné vedro, zaslouží za svůj výkon obdiv nejen oni, ale i všichni ostatní účinkující. A diváci samozřejmě také. Sešlo se jich opravdu hodně a vytvořili všem kapelám parádní atmosféru. Po Traktoru na pódium naběhli Melechesh, kteří dojeli zahrát až z Izraele. Dost dálka, ale kapela z ještě větší dálky nás čekala večer. Melechesh jsem viděl loni na MoR, tam zase pro změnu pršelo, na což jsme na autogramiádě vzpomněli s Ashmedim. Po Melechesh přišla na řadu třetí a zároveň poslední domácí kapela, i když s dvěma cizinci v sestavě, což ale nebylo vůbec na škodu, protože se jedná o zkušené a slavné matadory. Na kytaru se představil Roland Grapow (exHelloween, Masterplan) a za bicí soupravu usedl snad ještě populárnější Mike Terrana (exRage), který během koncertu předvedl asi desetiminutové sólo na bicí a sklidil obrovský aplaus.
Ale to už se všechno chystalo na vyvrcholení večera. Jako první přišel na řadu host z Dálného Východu, legendární Loudness z Japonska. Tato kapela byla velice populární v 80tých letech minulého století a v žádném případě nic ze svého umu neztratila. Chlapům to prostě hrálo, jak zamlada.
No…a po asi půlhodinové pauze se rozezněly tóny skladby ACDC Thunderstruck a po jejím doznění na pódium vtrhli jak uragán Arch Enemy. Rozběhla se úžasná show, charismatická Alissa White-Gluz uváděla publikum do varu, celá kapela šlapala, jak perfektně namazaný stroj. Po jedné a půl hodině koncert skončil a divákům zbývala na poslech a podívano už jen jediná kapela a tou byli též švédští Civil War, kteří předvedli klasický severský power metal (jak by ne, když kapela vznikla z „odejitých“ členů legendárních Sabaton). Můj názor je, že letošní ročník se hodně povedl a organizátoři si sami nasadili laťku hodně vysoko a my jen můžeme spekulovat, jakými jmény nás překvapí při zveřejnění potvrzených kapel na příští ročník.
Festival, jako takový mě mile překvapil, je zasazen do krásného areálu, snad je to počasí…nemuselo být takové vedro. Ale pořád lepší, než kdyby pršelo, že?
Tak se mějte a zas někdy příště…
Ladislav Šikl