Od čtvrtka 19. června do soboty, nebo spíše časně ranních nedělních hodin se konal ve Valašském Meziříčí již dvaatřicátý ročník oblíbeného multižánrového festivalu Valašský Špalíček. Headlinery festivalu byli Radůza a Nazareth, páteční vystoupení Karla Plíhala před hlavním festivalovým programem navštívilo mnoho lidí a osobně se mi jeho písničky a básničky hodně líbily, dobré pobavení na začátek. Stejně jako v minulých letech, i letos jste měli možnost navštívit ve Valašském Meziříčí výstavu CZECH PRESS PHOTO.

Hlavní festivalový program začínal v pátek od páté hodiny vystoupením kapel Petr Skoumal trio, Jim Čert, Ivan Hlas trio, Ille, Fernando Saunders Band (USA), Nebe, Simeon Soul Charger (USA), LFNT (IZ), Houpací Koně, Kittchen a Doctor Victor. Scény se střídaly, kapely jste mohli vidět střídavě na prvním a druhém nádvoří Zámku Žerotínů i v sklepních prostorách M-klubu. Druhý festivalový den jsem si asi nejvíc užil vystoupení kapel Ille a Nebe na druhém nádvoří.

Druhý den patřil zahraničním kapelám a fanoušci to náležitě ocenili. Od páté hodiny začínala druhá část hlavního programu festivalu, která obsahovala kapely Laco Deczi & Celula New York + Chris DePino (CZ/USA), Korben Dallas (SK), Dežo Ursiny (SK) – křest CD, Nylon Jail,Radůza s kapelou, Nazareth (GB), Never Sol, Rebecca Collins & Unusual History of Ether (IE/DK), Alin Coen Band (DE), Zrní a Kyklos Galaktikos. Vystoupení kapel Zrní a Rebeky Collins byly pro mě určitě největší zážitek z festivalu, irská hudba je naživo poslechově výborná a Zrní jistě netřeba představovat. V sedm hodin vystoupila v sále KZ jedna z hlavních hvězd festivalu – Radůza a na druhém nádvoří zahráli o půl deváté Nazareth. V M-klubu jste od půl páté mohli shlédnout ‚němý film‘ s improvizací Erika Boboše Procházky a Marka Wolfa ze Slovenska a od půl sedmé improvizovali Mikoláš Chadima a Jiří Janďourek.

Letošní ročník byl, jako tomu je již tradičně na vysoké úrovni a plný zajímavých hudebních zážitků, výborně jsem si akci užil a těším se na další ročník!

Tomáš Babický